Nový Zéland? Za Piešťany doprava
O Slovensku panuje hned několik mýtů. Například že se tam na loukách nepasou klokani a že se tam jezdí po silnicích vpravo. To není opožděný aprílový žertík, ale pozvánka na novozélandskou farmu kousek od Piešťan, kde po celý rok u cesty přežvykuje velbloud, poskakují klokani a odfrkává bizon. A v létě tam můžete zaslechnout zpěv maorských válečníků.
Zeleným údolím za vesnicí Modrová se nesou podivné zvuky. U silnice je zapíchnutá výstražná značka pozor klokani a informativní tabule s nápisem Vjíždíte na Nový Zéland. Z vysoké stráně přehlíží svoji farmu majitel Miloš Minár.
„Myšlenka vytvořit si Nový Zéland tady na Slovensku byla úplně jednoduchá. Prostě jsem tu chtěl mít kousek Nového Zélandu, a tak jsme si s mojí družkou Bernardinou pronajali 15 hektarů půdy u Modrové, koupili jsme si ovce…“ vzpomíná Miloš Minár, který se na Nový Zéland a do Austrálie dostal hned po revoluci, tenkrát kvůli ovcím.
Zajímal ho anglosaský způsob chovu, kdy se zvířata nezahánějí na noc pod střechu, ale jsou pořád venku. Od ovcí se dostal i k domorodým maorským kmenům a jejich kultuře. Pak se vrátil na Slovensko a Nový Zéland mu chyběl.
„První dva roky jsme tu působili jen jako farmáři. Pak mě napadlo, že bychom mohli farmu nějak nazvat, a tak jsme sem dali tabulky s nápisem Nový Zéland,“ vysvětluje. „Je zajímavé, když tudy projíždějí cyklisti a některému z nich zazvoní mobil: Kde jsi? – No, jsem na Novém Zélandu,“ popisuje majitel farmy komické situace. Na Novém Zélandu by ovšem celý život žít nemohl. Doma je přeci jen doma, říká.
Zdá se, že pro pana Minára neexistují v jeho snech žádné překážky. A tak zorganizoval nebývalý zájezd skupiny maorských domorodců na Slovensko. Maoři několik měsíců oživovali farmu, předváděli tu svoje tance a ukazovali místním maorskou kuchyni. Štafetu po nich převzala přítelkyně pana Minára Bernardina.
„Dělám to trochu moderněji než Maoři,“ upozorňuje a seznamuje mě s receptem na maorské národní jídlo hangi. „Obsahuje tři druhy masa – hovězí, jehněčí a telecí – a hodně zeleniny. Když se tato směs upeče v troubě, chutná stejně, jako když ji upečou Maoři v podzemní peci,“ tvrdí paní Bernardina.
Iluzi Nového Zélandu tu vytvářejí hlavně zvířata. Roztomilý chlupatý dobytek ze skotské vysočiny, lama, ovce, a samozřejmě klokani. Miloš Minár mi ukazuje jednoho z nich – klokana tasmánského, který dorůstá do výšky maximálně 90 až 100 centimetrů.
Zaujala mě také speciální chýše, kterou pro klokany pan Minár postavil z kukuřičných stvolů. „Není to vyrobené proto, aby se měli kam schovat, ale dáváme jim tam krmivo,“ vysvětluje mi farmář. Před nedávnem ho prý napadla myšlenka zrušit plot a nechat klokany pobíhat úplně volně. „Myslím, že by neutekli. Vrátili by se,“ domnívá se.
Jdeme z kopce přes louku. Zatímco já vidím všude kolem jenom zválenou trávu, pan Minár už má před očima vizi budoucnosti. Na protějším kopci vyroste hobití městečko jako z filmové trilogie Pán prstenů, která se na Novém Zélandu natáčela. A protože pan Minár není troškař, svoje novozélandsko-australské plány má rozpracované na dlouho dopředu.
Na kousku silnice, který prochází farmou, by se mohlo jezdit vlevo, na stráni by měla vyrůst dřevěná maketa slavné opery v Sydney a na slavnostní otevření by mohl přijet režisér Pána Prstenů Peter Jackson. „Také by tu mohli sedět dva aborigeenci, kteří by tu byli s klokany a dotvářeli by kolorit Austrálie,“ směje se majitel farmy.
Takže pokud byste se někdy rádi podívali na Nový Zéland, vězte že to nemusí být ani drahé ani časově náročné. Z Bratislavy to na novozélandskou farmu trvá jen něco přes hodinu.
Anglistka Vendula Brownová strávila na Novém Zélandu necelé tři měsíce a díky svému partnerovi, který se tam narodil, měla možnost poznat tuto zemi lépe než obyčejný turista. „Nejvíce mne na tamní přírodě zaujalo vysoké kapradí, které v Česku sice máme, ale ne tak velké. A pak černé pláže,“ svěřila se posluchačům v rozhovoru pro Zápisník zahraničních zpravodajů. A prozradila také, jací jsou Novozélanďané, co je na tamní přírodě nejpůsobivější nebo jak na ni působili původní obyvatelé Maorové.
