Každý z nás vnímá svět jinak, ukazují vědecké experimenty. Proč mozek realitu spíš odhaduje?

Prověřujeme myšlenku, že obraz skutečnosti v našem mozku není to, co do něj nalijí smysly, ale že se mozek snaží odhadovat, co se děje ve světě kolem nás.

Tím se vysvětluje, proč si někdy nevšimnu třeba nějakého talíře v kuchyni, který mám před očima a manželka ho chce podat?

Je to tak! Víc nervových spojení směřuje z mozku ven do očí než dovnitř. Nedávalo by to smysl, dokud nezačnete uvažovat o tom, že mozek odhaduje. A plyne z toho, že máme každý jiné smyslové prožitky – i když jsme ve stejné místnosti a díváme se na stejnou věc.

Čtěte také

Jak mozek zprostředkovává svět kolem nás? Vidíme realitu? Rozhovor s neurovědcem Jiřím Horáčkem

A to je jedna z věcí, co studujete se svým týmem?

Máme velký experiment, kterému říkáme „sčítání smyslových prožitků lidu“. Chceme zjistit, jak moc se liší naše světy. Samozřejmě jsme každý jedinečný tím, jak vypadáme, ale je mnohem těžší představit si rozdíly našich vnitřních světů – to, co vnímáme.

Mám pocit, že vnímám svět takový, jaký je. Ale musím s pokorou přiznat, že ho možná vy vnímáte jinak – můžeme to ověřit a ukázat na datech. Dá se na tom stavět empatie, porozumění i komunikace. Když vezmeme jako fakt, že způsob, jak vidím věci, není jediný.

Můžete uvést příklad, jak můžete třeba vnímat svět mýma očima a ušima?

Snadno se to řekne, ale horší je navrhnout k tomu experiment. V našem „sčítání lidu“ máme padesát pět různých experimentů, které měří různé aspekty vnímání. Dají se dělat i doma na počítači. Už se jich účastnily desetitisíce lidí z celého světa.

Takže nemusíte lidem dávat elektrody do mozku?

Ne, nepotřebujete elektrody v mozku. I bez měření mozkové aktivity se dozvíte hodně. Skvělé jsou na to třeba optické klamy. Máme třeba takový, kde jsou uprostřed dva kruhy, které díky optické iluzi vypadají každý jinak velký, ale ve skutečnosti jsou stejné.

Čtěte také

iROZHLAS

Ptát se sebe, kde jsem a co potřebuji. Smysly a pocity nás kotví v realitě, radí psycholog Světlák

Lidé si je na obrazovce můžou zvětšovat a zmenšovat, až jim budou připadat stejné – a my potom změříme, o kolik se ve skutečnosti liší. Dostaneme číslo, které říká, jak silný je optický klam pro tohoto konkrétního člověka. Číslo, které vyjadřuje osobní vědomý smyslový prožitek. Pak můžeme čísla porovnávat.

Jak ale třeba poznáte, že jsem člověk při vědomí, a ne robot?

Je to opravdu aktuální otázka. Vědomí znamená, že život má smysl. Že by na vás druzí měli brát ohled. Já vím jen o svém vědomí. O všech ostatních jenom usuzuji nepřímo. Je v tom hodně nejistoty – třeba lidé po těžkém úrazu mozku. Desetitisíce lidí vypadají, že jsou v bezvědomí. Nereagují na nic, ale přibývá důkazů, že určité procento z nich má vědomé prožitky. To naprosto mění způsob, jak s nimi zacházet.

Pak můžeme pokračovat třeba k umělé inteligenci. Technologie nás nutí se ptát, jestli tyhle věci něco cítí. Jestli ano, budeme s tím mít hodně starostí.

Myslíte si vy osobně, že by člověkem vytvořený stroj mohl nabýt vědomí?

Jsem k tomu velmi skeptický. Máme jazykové modely, se kterými si můžete povídat. Máme pak tendenci promítat do nich mysl nebo vědomí. Myslím si, že to je velká chyba. Jenom to odráží naše vlastní psychologické nastavení – hledat lidské vlastnosti i v něčem, co není člověk.