„Nemusím pracovat od rána do noci.“ Docentka z Ukrajiny v Česku uklízela, dnes je psycholožkou

„Je mi tady dobře. Nemusím pracovat od rána do noci jako v Charkově. Můžu mít volné večery na svoje koníčky nebo zábavu. To je úplně jiný život. Vydělávám průměrné peníze, ale je to normální život v zemi, kde všechno funguje,“ říká energická čtyřicátnice, která v Charkově trávila víc času v práci než doma.

„Už se nechci vracet, ani není kam. Dcery tu vyrostly, umí česky, mladší tu má kamarádky a je spokojenější víc než ve škole v Charkově.“

Čas i na vlastní koníčky

Mladší dcera, patnáctiletá Liuba, přišla za mámou do kanceláře, pohazuje dlouhými vlasy a vypráví, že teprve tady pochopila matematiku. „A to jsem ještě neuměla slovo česky a učitel mi to přesto dokázal vysvětlit. To se mi moc líbilo,“ vzpomíná studentka prvního ročníku gymnázia na začátky v české základní škole.

Čtěte také

Ukrajinští uprchlíci zvyšují Čechům mzdy. Dělají práci, kterou místní nechtějí, říká ekonomka

„Ve třídě sedím s Ukrajinkou, máme tam ještě holku, která mluví rusky, ale nevím, odkud je. Mám ale i české kamarádky, já už bych se taky nechtěla vrátit,“ říká gymnazistka odhodlaně.

Vedle práce se Olha věnuje sportu a tanci. Hraje badminton, volejbal, jezdí na turnaje a začala i lyžovat. „Důležité je, že na to mám čas. V Česku pracuji jen během pracovní doby a po páté odpoledne můžu dělat, co chci. Na Ukrajině bych musela pracovat ještě po práci, aby rodina vyšla s penězi,“ vysvětluje bez zaváhání.

Sen o dlouhodobém pobytu

Žádné humanitární dávky rodina nepobírá už několik let, je soběstačná. Prodali nemovitost v Charkově a koupili si byt jedna plus jedna v Karlových Varech, kde bydlí i s manželem, který se přistěhoval za nimi. Toho jako invalidu ukrajinské úřady pustily do Čech.

Čtěte také

Co s ukrajinskými uprchlíky, až skončí dočasná ochrana? Dejme jim možnost volby, radí právnička

„V Charkově působil jako vysoce postavený manažer firmy Tatra, tady pracuje ve skladu. Teď je doma a spí,“ vysvětluje Olha.

„Tady se nám líbí a chceme získat dlouhodobý pobyt. Myslím, že podmínky splňujeme. Starší dcera už dokonce dlouhodobý pobyt získala, pracuje v Praze pro americkou firmu. Kdybych se vrátila, pracovala bych na univerzitě. Ale co by tam dělala moje mladší dcera?“

Začátky v zahradním domku

Všechno ale nebylo tak veselé jako dnes. Olha nejdříve bydlela s dětmi u známých v zahradním domku. „Sice jsem učila on-line na charkovské univerzitě, ale zároveň jsem uklízela v Thermalu. To jsme ještě neměly žádný nábytek, sehnaly jsme matrace v nějaké charitě, počítač jsem měla na židli a takhle jsem přednášela.“

Zlom nastal ve chvíli, kdy její vedoucí v hotelu zjistila, jaké má vzdělání. „Řekla mi, že doktorka psychologie nemůže uklízet záchody a že si mám hledat jinou práci,“ vzpomíná Olha.

Čtěte také

Podmínky jsou přísné. Na dlouhodobý pobyt v Česku dosáhne jen zlomek Ukrajinců, říká šéfka konsorcia

Obrátila se proto na ředitelku školy, kam chodila její dcera a která uměla rusky. Ta jí doporučila organizaci Člověk v tísni, která hledala odborníky pro pomoc uprchlíkům. Olha nejdříve nastoupila jako terénní pracovnice a brzy začala poskytovat i krizovou intervenci. Později působila také ve škole jako adaptační koordinátorka pro ukrajinské žáky.

Čtyři roky po příjezdu do Česka Olha pracuje jako praktická psycholožka na Karlovarsku a metodicky vede tým psychologů v několika krajích. Pomoc je zaměřena především na držitele dočasné ochrany, ale už pomáhá i českým rodinám a školám.

„Vidíme, že psychologickou pomoc potřebují i Češi. Tým působí v Plzni, Karlových Varech, Praze, Olomouckém kraji i Liberci a plánuje další rozšíření,“ dodává psycholožka Olha Shukalova.