Poslední fajront. Co bude s horníky, doly i regiony bez těžby uhlí?

„Další generace nebudou vědět, jak uhlí vypadá.“ Na Karvinsku uchovávají vzpomínky na horníky

Staré kahany, helmy, svítilny, ale také unikátní obrazy. Tak vypadají sbírky nadšenců, kteří se na Karvinsku a Ostravsku snaží zachovat vzpomínky na těžkou práci horníků právě v časech, kdy těžba černého uhlí skončila. O tom, co zůstane, a o co se lidé spojení s uhlím snaží pečovat, je další díl seriálu Poslední fajront.

Čtěte také

Svou sbírku má třeba i Radovan Kukuč. „Takovým zajímavým kahánkem je třeba typ 911. Jak je vidět, oproti jiným kahanům je to velikostně takové malé pivo,“ popisuje. Na stěnách mu pak visí obrazy různých šachet od několika autorů. Ve sbírce má celkově tisícovky kusů, říká.

Těžba uhlí v Česku končí, jednotlivé doly se uzavírají, co ale zůstane, jsou pamětní desky. I když se doly zasypou a budovy zbourají, právě tato pietní místa budou za 20, 30 let možná jedinou věcí, která lidem řekne, že mnoho havířů se nikdy nevrátilo z práce po důlních neštěstích, říká Jan Kavka, předseda kroužku krojovaných horníků dolu Barbora.

„Naše generace ví, o čem to je. Ale další generace, pravnuci, ti už nebudou možná ani nebudou vědět, jak uhlí vypadá,“ dodává Kavka.

Neštěstí na dole Barbora

Jeho spolek se snaží zachovat třeba vzpomínku na největší neštěstí právě na dole Barbora. Pietní deska tam visí se všemi jmény obětí. V říjnu roku 1990 nepřežilo výbuch metanu 30 havířů, nejmladšímu bylo teprve 19 let.

Čtěte také

Na tragédii vzpomíná také Libor Posadovský, který byl ten den předákem. „To si neumíte představit. To byl strach, obrovský strach. Byly tam plechové dveře, ti kluci, jak prošli těmi dveřmi, tak to ztichlo,“ vypráví.

Nejenom kahany, pracovní nástroje a staré helmy, ale i pamětní desky se musí zachránit před zapomenutím, i kdyby to bylo to jediné, co po šachtách na Karvinsku zůstane, přeje si Jan Kavka. „Dokud budeme žít, budeme hornické tradice ctít,“ uzavírá.

autor: Martin Knitl
Spustit audio