„Nenajdu odvahu na vyvezení posledního vozíku.“ Horníci se loučí s černouhelným dolem na Karvinsku

„Nejdřív musím odpíchnout čas příchodu na schodech. Přísný režim platil na každé šachtě,“ popisuje svou práci jeden z horníků. V karvinských dolech je to jiný svět. Všude kolem může člověk spatřit kahany, cedule, fotky, nechybí ani svatá Barbora.

V hospodě u nedalekého Dolu Michal panuje nostalgická nálada. „Někdy mám problémy dojít domů, tak to musíme zahustit,“ přiznává další horník. „Je to nádhera,“ dodává v zápětí na otázku, jak se mu v prostředí hornického světa líbilo.

Úsilí našich předků

Hospoda se nachází v místech, kde kdysi v Dole Michal bývaly ženské šatny a koupelny. Kachličky zůstaly původní. V hospodě sedí i jedna z dávných zaměstnankyň. „Koukám, kde byla známkovna a vůbec všechno. Sem tam se podívám, kde byla cestička na třídírnu. Tehdy mi bylo 18, příští měsíc mi bude 59,“ popisuje bývalá zaměstnankyně.

Čtěte také

iROZHLAS

Horníci vrací půjčené věci, postupně odchází. Těžba černého uhlí v dole ČSM na Karvinsku končí

Někteří pracovníci karvinských dolů vnímají svůj odchod těžce, um hornictví ale stále považují za důležitý. „Nejsem rád, že hornictví končí, prožívám to docela těžce. Vážím si té práce, umu a úsilí našich předků. Přiznám se, že asi ani nenajdu odvahu na vyfárání posledního vozíku. Je mi poměrně těžko,“ sdílí své pocity Alexandr Zaspal, který léta pracoval na Dole Michal.

Hornický život se na Dole Michal zastavil tak, jak kdysi vypadal. Teď už je to jenom vzpomínka. „Dneska je doba opravdu složitá. Krásně vidíte, jak nás opouští hornictví a jeho pracovníci. Všichni jsou asi zmatení,“ uzavírá Zaspal.

Poslední symbolický vozík s uhlím vyjede z podzemí Dolu ČSM ve středu 4. února se všemi poctami, jak to horníci umí.