Naše dcera z babyboxu je velká bojovnice, po porodu měla jen 915 gramů

„Marcelce je teď třináct let a chodí tady u nás na Vysočině do speciální školy. Je to sluníčko a velká optimistka,“ mluví o adoptované dceři Milada. Od lékařů ví, že se narodila předčasně v sedmém měsíci těhotenství. „Porod odhadovali kolem 29. týdne, Marcelka měla jen 915 gramů a 38 centimetrů,“ doplňuje.

Čtěte také

Ženu, která odložila Viki do babyboxu, jsme osobně viděli u soudu, popisuje adoptivní máma Hana

Holčička musela z mosteckého babyboxu ihned do nemocnice, kde byla také operovaná. Následující půlrok strávila v inkubátoru. Čekatelům na adopci se ozval krajský úřad až před propuštěním z nemocnice a plánovaným přesunem do kojeneckého ústavu.

„Když ji propouštěli, tak prospívala. Měla přes čtyři kila. Takže jsme neváhali a souhlasili, že si holčičku vezmeme. Samozřejmě nás upozorňovali, že předčasné narození do budoucna nese rizika,“ přibližuje dobu před 13 lety Milada. S dcerou pravidelně cvičila například Vojtovu metodu.

Čtěte také

To, že je Lucka z babyboxu, řešila v různých obdobích víc a míň, říká adoptivní máma Eva

„Zdravotní komplikace se u Marcelky začaly objevovat s věkem. Ve školce jsme zjistili, že špatně slyší, takže nosí naslouchátka. Hůř mluví. Je tam i opožděný mentální vývoj. Marcelka třeba zvládne sčítat a odčítat do stovky a násobit maximálně pětkou. Další počty jsou pro ni ale složité. Je ve speciální škole, v šesté třídě,“ říká Milada. Podle maminky si nedokáže zapamatovat třeba vyjmenovaná slova, v osnovách je speciální škola ani nemá.

V praktickém životě je třináctiletá Marcela soběstačná. „S dohledem řadu věcí zvládá perfektně. Třeba si částečně dokáže připravit jídlo. Namaže si rohlík, dojde tady kousek od nás do obchodu a zvládne další věci,“ popisuje Milada.

„Miluji zpěv či malování“

Sama třináctiletá Marcela Radiožurnálu řekla, že má ráda zpěv nebo kreslení. „Baví mě malování, tancování a zpívání. Máme psa, jmenuje se Bax,“ popisuje žačka šesté třídy speciální školy, kam ji vždy doprovází rodiče. Dojet i s přestupem hromadnou dopravou by zvládla, kdyby ale přišla komplikace, Marcele by při žádosti o pomoc lidé kvůli horší výslovnosti nejspíš nerozuměli.

Marcelka musela s rodiči dlouho trénovat třeba i orientaci v čase. Nebylo jí jasné, co znamená včera, zítra nebo za rok. „Teď už v pohodě zvládá roční období nebo dny v týdnu. Ale orientace třeba pět let zpátky je pro ni včera. V tom bojuje,“ říká maminka.

„Mám dva bráchy a ráda s nimi jezdím na kole,“ říká Marcelka. Jednoho ze synů má rodina v pěstounské péči, druhý je jako Marcelka adoptovaný. I dcera od adoptivních rodičů slyšela, že se narodila někomu jinému.

Čtěte také

Naše Kája z babyboxu? Láska na první pohled, která trvá už 8 let, říkají adoptivní rodiče

Téma jde ale mimo ni. „Ona to má v hlavě srovnané tak, že jsme její rodiče my, ale že se narodila někde jinde. Ví, že jsme si ji dovezli z domečku, jak doma říkáme babyboxu. Ale víc to nezkoumá,“ usmívá se Milada z Vysočiny.

Marcela je 57. dítě odložené do babyboxu. Adoptivní rodiče od lékařů vědí, že mentální opoždění dcery přímo souvisí s tím, že je nedonošená. Berou to ale optimisticky. „Určitě se na ní to předčasné narození podepsalo, ale není to pro nás nijak podstatné a důležité,“ uzavírá s úsměvem povídání o Marcele maminka Milada.