Na Ostravsku odklízejí škody po povodních chlapci z dětských domovů a diagnostických ústavů. Pomáhat přijeli z druhého konce republiky

„Takže kluci, pouštím vodu. Prvně ostříkáváme stěny, potom stříkáme bahno, jo?“ říká dvěma chlapcům z ústavu v Buškovicích na Lounsku velitel Sboru dobrovolných hasičů Kopytov u Bohumína František Mlynkec. Na úklid přijeli k jeho otci, který měl vodu metr sedmdesát vysoko.

Čtěte také

Úklid po povodni na Jesenicku zabere měsíce. „Sami si nepomůžou, my jim musíme pomoct,“ říká dobrovolník

„Už nemáme žádný nábytek. My už spíme v obýváku na podlaze, na karimatce. To je naše pátá povodeň,“ popisuje Tomáš Mlynkec. „Nevěřili jsme tomu. My jsme mysleli, že to bude jako v roce 2010, kdy to bylo velice slabé, měli jsme vytopené jenom sklepy. A tentokrát jsme, co se dalo, v běhu ještě zachránili nahoru. No – a už jsme to měli doma. Nábytek už není, ten už je někde na skládce. A teď se nám rozpadla kuchyňská linka, takže už nemáme vůbec nic.“ 

Za pomoc od chlapců z Buškovic na Lounsku a Krupky na Teplicku je Tomáš Mlynkec vděčný. Vedle jeho domu pomáhají, kde se dá, říká jeho syn František. „Prvně se začalo s nakládáním odpadů a vyklízením zatopených domácnosti v Kopytově, kluci jsou moc šikovní. Dneska přišla řada na hasičárnu, měli jsme za hasičárnou zatopené garáže. Jakmile budou odpoledne hotoví, tak je zase nasadíme na zatopené domácnosti.“

František Mlynkec potvrzuje, že je pořád plno práce. „A pokud nebude práce v Kopytově, převezeme je tam, kde bude třeba.“ 

S pomocí neváhali

Čtěte také

„Sám člověk nic nezmůže. Je třeba, aby lidi spolupracovali.“ Jak se s následky povodní vypořádávají obyvatelé Krnova?

Na Ostravsko jich přijelo pomáhat hned několik. Jarda, David, Tomáš nebo Vladimír o důvodech vůbec nepřemýšlejí – prostě to podle nich bylo potřeba. „Každá pomoc se v této situaci hodí a my jsme se taky rádi, že můžeme nějakým způsobem pomoct.“

Co se jim mihlo hlavou, když se dozvěděli, že můžou jet pomáhat právě na Ostravsko? „Asi jsme nijak neváhali, řekli jsme, že ano, protože pomoc je v této době určitě potřeba. Když je taková krizová situace, tak proč ne. Proč bychom nepřijeli, nepomohli,“ říkají. Ani v těžké situaci ale kluci neztrácejí nadšení a volné chvilky si užívají třeba střelbou na koš.

Začně se to hýbat, funguje to

Pomoc kluků z Krupky a Buškovic dal dohromady Tomáš Slavata, který se s rodinou roky věnuje dětským domovům a ústavům a podporuje tamní děti. Ihned po povodni pomáhali v zaplaveném diagnostickém ústavu v bohumínské části Šunychl. Právě v ústavu kluci třeba odčerpávali vodu z kotelny a sklepů nebo pomáhali s hrubým úklidem.

Ředitel Patrik Ohnheiser neskrýval z jejich práce nadšení. „Ve chvíli, kdy jste na tom velmi špatně a sám nevíte, co budete dělat, co bude následující krok, tak vám tady přijede obrovská parta nadšených, motivovaných lidí a začne vám pomáhat okamžitě bez jakýchkoliv povelu, pokynů. Prostě se každý něčeho chytne a začne se to hemžit, hýbat, funguje to.“

Pocit užitečnosti

Čtěte také

Škody v miliardách a pomáhající olympionici. Opava je jedním ze symbolů zkázy letošních povodní

Podle filantropa Tomáše Slavaty je právě výpomoc ostatním to, co může v budoucnu pomoct i přímo klukům z krupského nebo buškovického ústavu. „Dát jim ten pocit užitečnosti a dát jim ochutnat to, že je taky někdo potřebuje. Myslím, že to jsou právě ty věci, které jim pak můžou v životě vypomoct kolikrát mnohem víc než cokoliv jiného,“ říká. 

S tím souhlasí i vychovatel buškovického ústavu Daniel Legerský. „Byli z toho rozpolcení, protože kluci jsou poměrně empatičtí. Takže jim těch lidí bylo líto, že se jim toto přihodilo. Je to vlastně katastrofa.“ 

A jak vnímá to, že pomáhají na druhém konci republiky? „Já si myslím, že to je nádherná věc. Když je nejhůř, tak se dokážeme všichni spojit, že si napíšeme, řekneme si... A když je to třeba, pomůžeme si,“ odpovídá Legerský.

Pomoc dětí z dětských domovů a ústavů v Ústeckém kraji na Ostravsku nekončí. Chlapce totiž střídají slečny, které mají na starosti jemný úklid.