V ulicích zněla střelba, hořely barikády, a Československý rozhlas vysílal. Kdo je skutečným předobrazem hrdinů filmu Vlny?

Novináře z rozhlasové redakce zahraničního života nepoznávali lidé na ulici jenom po hlase, ale i podle podoby, a dokonce se s nimi fotili. I tyto momenty uvidíte na filmovém plátně ve snímku Vlny.

Stanislav Majer jako Milan Weiner

Stanislav Majer ztvárnil průbojného a tvrdohlavého šéfa redakce zahraničního života.

Milan Weiner|foto:Archiv Českého rozhlasu

Na začátku roku 1968 odvysílal skutečný Milan Weiner řadu svých zásadních a na tehdejší dobu velmi odvážných rozhlasových komentářů k aktuálním událostem.

„Desetkrát dvacetkrát jsme zvedali ruce pro nejrůznější rezoluce a volili své nejrůznější zástupce. Nikdo se tím nevzrušoval, protože každý věděl, že o nic nejde, že se nic nezmění. Skutečná rozhodnutí byla za nás učiněna už dávno předtím, aniž se nás kdokoliv ptal na náš názor.“

Po odvysílání zavolal do redakce i jeden rozhořčený posluchač. Nahrávka se dochovala v našem rozhlasovém archivu.

Čtěte také

Redaktor zahraničního vysílání Milan Weiner versus posluchač Josef Záruba - diskuse o volbách - 1968

„Tak, jak jste teďka vystoupil, jste jako agent imperialismu!“

„Jako agent imperialismu? Dobře, tak přijďte k nám do rozhlasu a řekněte svůj názor.“

„Jistě, že řeknu! Já bych chtěl vidět, od kdy vy jste člen strany?!“

„Já jsem člen od roku ‘42, já jsem vstoupil do strany v koncentračním táboře.“

„Já od roku ’39!“

Tatiana Pauhofová jako Věra Šťovíčková-Heroldová

Běžnou a nejdůležitější součástí prací novinářů je dnes ověřování zpráv. V době cenzury a tlaku komunistického režimu to ale normální nebylo.

Čtěte také

Kudy vnikli vojáci do budovy Československého rozhlasu, aby přerušili vysílání? Legendární moment se tam ale netočil

To, že členům tehdejší zahraniční redakce nechyběla odvaha, dokazují archivní nahrávky z osudné noci na 21. srpna roku 1968.

„Vážení přátele. V hodinách, které jsou zatím nejtěžší zkouškou pro naši vlast a každého občana této republiky, vám znovu musíme říct, že my, pracovníci Československého rozhlasu, shromážděni tady v budově v Praze na Vinohradské třídě, stojíme zcela za prezidentem republiky, legální vládou a předsednictvem Ústředního výboru strany v čele s Alexandrem Dubčekem.“

Takto konkrétně promlouvala v rozhlase Věra Šťovíčková-Heroldová. Tu si ve snímku Vlny zahrála Tatiana Pauhofová. „Věru vidíme jen v jednom krátkém úseku jejího života. Vidíme její postoj a to, jak si stála za svým slovem a jak byla věrná sama sobě. To je velmi obdivuhodné,“ popsala zhruba před rokem herečka při natáčení, kvůli kterému dostala podle skutečného předobrazu novinářky i brýle se silnými obroučkami.

Tatiana Pauhofová, Stanislav Majer a Vojtěch Vodochodský ve filmu Vlny|foto:Dawson Films

Záběry kombinované s archivními snímky

Jedinou fiktivní událostí ve filmu je milostná zápletka redaktorky se zvukovým technikem, kterého si zahrál Vojtěch Vodochodský.

Čtěte také

Redaktoři i očití svědkové. Jak Jiří Mádl připravoval film Vlny?

„Mě překvapila ta vzdorovitost a to, jací to byli hrdinové a jak se toho nebáli. Jak do toho šli naplno, jak se nebáli kompromitovat prezidenta v té době. Donutili ho třeba i rezignovat. To jsou příběhy, které by lidi měli znát, že tohle dokázali lidi z Československého rozhlasu, že vlastně rozjeli investigativní novinařinu,“ vypráví Vojtěch Vodochodský.

Režisér Jiří Mádl natáčel záběry na digitální i klasickou kameru. Právě scény zachycené na filmový materiál pak kombinuje s dokumentárními archivními snímky z roku 1968. Ty pak postupně dobarvili také s pomocí tzv. umělé inteligence.