Mámou potmě III. Jaký byl uplynulý rok pro nevidomou Alenu a její Šarlotku?
„Není ostuda říct si o pomoc.“ Asistentky pomáhají Šarlotce s kreslením nebo stříháním vlasů
Stříhání nůžkami, první kreslení nebo prohlížení obrázků. To jsou činnosti, které nevidomá Alena se svou dcerou dělat nemůže. Má proto dvě asistentky, které s Šarlotkou pravidelně tráví čas. Teď si s ní listují hlavně v knížkách, do budoucna jí budou pomáhat s domácími úkoly. Jedna z nich se jmenuje Adéla a hlídání má jako brigádu při škole.
„Stříhání nehtů, úprava ofinky, případně aplikace kapek do ucha nebo mastičky do očí,“ shrnuje Alena činnosti, které u ní doma obstarávají asistentky. „Tomu se opravdu vyhýbám, je to z důvodu bezpečnosti. Myslím si, že na hrdinství je vždycky dost času a není ostuda říct si o pomoc.“
Čtěte také
Pomoc od dárců
Asistentky má dvě a platí je díky finanční sbírce z dubna 2021. Aleně a její dceři tehdy přispělo víc než 150 dárců a nakonec se vybralo dvojnásobek peněz, než byl původní cíl.
Jednou z asistentek je čtrnáctiletá Adéla, která má stejně starou sestru jako je Šarlota a do budoucna by chtěla pracovat s dětmi. Na brigádu k Aleně domů se těší: „Je to super, Lotka je zlatíčko, takže je to docela jednoduché.“ Pomáhá jednou za týden víc než rok.
Určitě to chápe
Dvouletá holčička chápe, že s ní maminka některé věci dělat nemůže. „Třeba nekreslíme, netrháme kytičky,“ upřesňuje Alena. „Asistentka většinou nejdřív připravuje svačinu, a to tu, která se hodně krájí. Třeba jablíčka bez slupky.“
Čtěte také
„Jádřince se špatně krájí i mně a slupka také. Takže kdybych byla nevidomá já, tak bych se na to buď vykašlala, anebo bych poprosila právě někoho v okolí,“ potvrzuje Adéla. „Dělám, co je potřeba. Už jsme i stěhovaly skříň z balkonu nebo vyměňuji baterky v ovladači.“
Adéla se snaží učit Šarlotku například barvy, jindy přinese pastelky a kreslí spolu. Asistentka holčičce také čte a doprovází ji na hřiště.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
