Česko mezi řádky
Mlynář Habermann nebyl lynčován, ale zákeřně zastřelen. Památku rodiny v Bludově zachovává penzion
Děj románu Habermannův mlýn Josefa Urbana, který otevřel téma poválečného odsunu sudetských Němců, se odehrává v Bludově na Šumpersku. Původní mlýn u řeky Moravy dnes již neběží, zato se naproti němu tyčí elegantní vila, v níž česko-neměcký mlynář Hubert Habermann se svou rodinou žil. Dnes v ní funguje penzion.
„Byla tady paní Habermannová. Samozřejmě, že to bylo emocionální, ale přijali jsme ji. Řekli jsme jí: ‚Vy jste tady doma,‘“ líčí Oto Böser, současný vlastník penzionu zařízeného v Habermannově vile.
Od obce Bludov dům odkoupil v 90. letech, při rekonstrukci se snažil o zachování co nejvíce z původní podoby. „Třeba ty parkety, co tady vidíte, tak tady bylo linoleum. Když jsme to sundali, byla tam plíseň, černé to bylo. A teď chodíte po parketách, jako chodil pan Habermann a jeho rodina,“ popisuje.
Čtěte také
Hosté penzionu mnohdy nevědí o tragickém osudu rodiny. Mlynář byl koncem války zavražděn, přestože měl pomáhat Čechům, manželku s dětmi čekal odsun do Německa. „Lidé se na to ptají, třeba studenti, když dělali nějaké závěrečné práce,“ říká Böser.
Do transportu nastupovala Habermannova rodina na šumperském vlakovém nádraží. „Jen ze samotného Šumperka bylo takhle v oficiálním odsunu transportováno kolem devíti a půl tisíc lidí. Je to téma, které je pořád tabuizované,“ myslí si historik Vít Lucuk.
Citlivost tématu dokládají i reakce na knižní a následně filmové zpracování příběhu. Kritiku mnohých Bludovanů si vysloužil hlavně popis vraždy mlynáře. „Film to líčí samozřejmě dramaticky, jako lynč na mlýnském kole, kdežto z historických pramenů jednoznačně vyplývá, že byl zákeřně zastřelen panem Pazourem. Myslím si, že to v naší společnosti pořád rezonuje,“ míní starosta Bludova Pavel Ston.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
