Neviditelné pomníky prezidenta Osvoboditele. Ponořte se s námi do pátrání po odkazu TGM
TGM si všechna jednání poznamenával, úsporně a trefně. Co je k nalezení v Masarykově archivu?
Co se psalo v dopisech, které Tomáš Garrigue Masaryk dostával od svých synů? Dál pátráme po archiváliích, jakýchsi neviditelných pomnících prvního československého prezidenta. Za půl roku, tedy 19. září, v přímém přenosu Radiožurnálu otevřeme spolu s experty obálku s údajnými posledními slovy prezidenta Osvoboditele.
„Masaryk měl takový úžasný zvyk. On si všechno poznamenával. Trošku tím i znervózňoval lidi, se kterými zrovna jednal, protože si pořád psal poznámky,“ popisuje archivářka Dagmar Hájková.
Čtěte také
„V tom zaznamenávání byl velice úsporný, psal si opravdu jen taková hesla,“ doplňuje Helena Kokešová. Se zvědavostí vstupuji mezi kartonové krabice, popsané jako Vnitropol, Odboj, Legionáři, Kultura, Fašismus, Organizace práce, Socializace, Reparace, Monarchie.
„Tady se uchovaly třeba dětské kresby, kresby jeho dětí, rodinná korespondence. Máme tam Masarykovy pasy, třeba Masarykův zbrojní pas, různé dokumenty, které se vážou k bytu nebo k objednávání časopisů, placení knih... prostě různé účty, jak za knihy, za časopisy, tak i za oblečení,“ vyjmenovává Kokešová.
Literát Masaryk
„Za první světové války měl takový malý kapesní kalamář, který s sebou stále vozil v takovém pouzdře,“ otevírá Helena Kokešová šedou archivní krabičku se signaturou. Patnácticentimetrové pouzdro připomíná tubus na vysokoškolský diplom. „V tom je skleněný kalamář, který byl naplněný inkoustem,“ pokračuje Kokešová.
Uvnitř je malá sklenička s jemně namodralého skla, která tekutý inkoust, náplň do plnicího pera uchovávala. „Je to nebezpečný náklad, může vám zničit veškeré dokumenty, oblečení, všechno. Je to malá věc, ale opravdu výborně udělaná,“ říká Kokešová.
Dagmar Hájková ještě otevírá kartonovou krabici s korespondencí, kterou TGM dostával od svých synů Jana a Herberta. „Tady zrovna Herbert Masaryk: Děkuji za list. Jsem moc rád, že si můžeš odpočinout a že odpočíváš,“ začíná číst. „On byl v Bystřičce, vrátil se do krajiny svého dětství, kam s rodinou jezdili všichni. V roce 1904 už tam byl jen samotný Herbert a maloval tam,“ dodává kontext Kokešová.
Spolu pokračujeme v propátrávání Masarykova psaní. „Má to literární rozměr, má to vtip. Já nevím, jak bych to teď popsala,“ líčí Hájková. „Je to trefné a vykresluje to charaktery a situace. Dělá to obrázky,“ zkouším dodat. „Výborně, řekl jste to za mě,“ souhlasí archivářka.
Související
-
Předvolební Česko 2025, Dobrý den Radiožurnálu i poslední slova TGM. Jaké novinky letos přineseme?
V centru pozornosti Radiožurnálu budou stát sněmovní volby, kterým se už teď věnuje náš nový projekt Česko 2025.
-
Feminista Masaryk: Právo volit i být voleny získaly ženy hned po vzniku republiky v roce 1918
Volební právo pro ženy bylo jedním z prvních zákonů po vzniku Československa v roce 1918. Otázkou rovnocennosti žen se Tomáš Garrigue Masaryk zabýval už dlouho předtím.
-
Populisté na vzestupu. Už Masaryk věděl, že bez rovnosti nefunguje demokracie, připomíná Přibáň
„Míra nerovností, které narostly v posledních 30 letech, je neudržitelná v západních i postkomunistických zemích,“ zdůrazňuje sociolog z univerzity v Cardiffu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka