Neskutečný adrenalin: Pavel Maurer ochutnal maso z býčích zápasů
Byli jste někdy ve Španělsku? Snad jste si nenechali ujít býčí zápasy, doufá gastronaut Pavel Maurer a dodává, že maso z býka, který padl na koridě, nepatří mezi nejchutnější španělské delikatesy.
Pokud se někdy v životě dostanete na pravé býčí zápasy, potěš vás pánbůh, protože to rozhodně není podívaná pro křehké povahy. Když si to přece jen chcete užít naplno, poradím vám, co je ze všeho nejdůležitější. Snažte si hned na začátku přisednout co nejblíž k místnímu. Poznáte ho snadno – nemá fotoaparát, je většinou menšího vzrůstu a bývá oblečen velmi prostě, ale slavnostně. Nikdy nemá krátké kalhoty, i kdyby bylo 45 stupňů ve stínu.
Místní se vyznačují tím, že netleskají jako pominutí a nevzdychají dojetím, když toreador poprvé pohladí býka muletou. Naopak. Většinou sedí tiše, kroutí hlavou a své „olé“ vykřikují v úplně jiných chvílích než většina náhodných návštěvníků býčích zápasů.
Jako jediní v celé aréně poznají, jestli kvalita a váhová kategorie býka odpovídá významu toreadora, velmi dobře vědí, co se kdy má dělat a kdy se při tomto grandiózním divadle vytváří něco „jen tak pro oko“ a nejde o nebezpečný rituál.
Na býčích zápasech mě samozřejmě nejvíc vzrušuje maso. Celou dobu, kdy pozoruji, jak z býka stříká krev, jak hrabe vztekle kopyty v písku a jak se strašlivou rychlostí žene proti toreadorovi, o něj mám strach. Je mi ho líto a nejvíce ze všeho přemýšlím, v jakém asi musí být stresu.
On ten půltunový macek moc dobře tuší, že mu jde o život. A možná dokonce ví, že za přítomnosti tisíců diváků a nablýskaných pikadorů definitivně skončí. Jsem přesvědčen, že to není úplně dobře pro kvalitu masa. Zeptal jsem se pochopitelně mnoha zkušených domácích fanoušků, toreadorů i jejich manažerů, ale i hospodských. Všichni mi nakonec přiznali, že maso z býků, kteří padnou v tomto šíleném gladiátorském zápase, není nikterak skvělé. To mě nepřekvapuje.
Na druhé straně věřím, že jíst oháňku z býka rabo de toro, kterého jsme ještě před chvílí viděli funět v aréně, má v sobě neskutečný adrenalin. Chuťově však není o co stát. Je to maso plné stresu, strachu, samoty a beznaděje. Myslím, že v rámci kulinářského vývoje ho můžete někdy ochutnat, ale věřte, že mnohem kvalitnější je maso ze zvířat, která končí svůj život ve chvíli, než se začnou doopravdy bát.
