Němečtí senioři squatují, bojují za svou klubovnu

Po třech měsících neúspěšného jednání se rozhodli k radikálnímu protestu. Bývalou vilu šéfa východoněmecké Stasi Mielkeho, kde centrum dosud sídlilo, obsadili.

„Co budeme mít dnes k obědu? Zeleninovou pánev s rýží,“ domlouvá se trojice starších dam. Právě chystají jídlo pro další členy společenského klubu.

Donedávna se asi tři stovky důchodců přicházely do centra učit cizí jazyky, na taneční hodiny nebo si jen tak přečíst noviny. „Tady sedávají hráči bridže nebo kanasty. Na tomto místě normálně bývá počítač,“ provází mě centrem 72letá ředitelka centra Doris Syrbeová.

Mají řadu podporovatelů

Rozlehlá vila se před týdnem proměnila v seniorský squat. V každé místnosti je po jedné matraci, aby starší ženy měly alespoň částečně soukromí.

„Přespává nás tu sedm – šest žen, z nichž jedna tu je s manželem. Během dne nás sem přichází spousta přátel podpořit. Pomáhají s úklidem, přinášejí nám jídlo,“ říká paní Syrbeová.

Ve vile v klidné části městské čtvrti Pankow ve Stille Straβe, tedy v Tiché ulici, je teď pořádně rušno. Příběh rozzlobených seniorů, kteří bojují za zachování svého společenského centra, přitahuje nejen novináře.

Společenské centrum v berlínské čtvrti Pankow|foto: Klára Stejskalová

Doris Syrbeová představuje mladíka z Düsseldorfu. „Přišel jsem sem ve čtvrtek. Chci podpořit lidi, co jsou v právu. Taky jsem si říkal, že budou třeba potřebovat nanosit dřevo, něco přestěhovat, odnést,“ vysvětluje.

Radnice chce šetřit

Vlna solidarity přichází z celého Německa. Vzniklo několik iniciativ na podporu bojujících důchodců. Proč je chce vůbec pankowská radnice vystěhovat?

„Náklady na provoz přijdou ročně na několik tisíc eur. Rekonstrukce vily by stála 1,5 miliónu eur. To si nemůžeme dovolit,“ vysvětluje radní Jens-Holger Kirchner.

Podle něj potřebuje městská čtvrť Pankow šetřit. Důchodcům nabízí jiné prostory, kam se mohou přestěhovat. Problém však je, že každý zájmový klub by musel jinam.

„To nechceme, protože mnozí chodíme do několika kroužků. Ráno třeba cvičit, odpoledne na angličtinu. Nemůžeme jezdit sem a tam. Navíc to také něco stojí,“ říká squatterka Briggite Klotscheová. Hlavní je podle ní to, že by se přetrhaly vazby, které si tu lidé za roky vytvořili.

Ředitelka společenského centra v berlínské čtvrti Pankow Doris Syrbeová|foto: Klára Stejskalová

Zůstanou, dokud nepřijedou bagry

Ženy jsou, zdá se, ve svém živlu. Ochotně poskytují rozhovory, vaří kávu, organizují program na další dny. Jejich rodiny je podporují.

„Manžel mi sem chodí pomáhat. Právě domů odnesl nakrájet chleby, které jsme včera dostali. Pak je zase přinese. Děti mají trochu obavy. Syn mi říká: ‚Zavolej, až budeš ve vězení.‘ Ale to je jen taková legrace. Podporují mě. Jsme všichni v euforii,“ říká jedna z žen.

Další dodává: „Zůstaneme tu tak dlouho, dokud nepřijedou bagry.“

Zvětšit mapu: klubovna, kterou senioři obsadili, se nachází v berlínské čtvrti Pankow