Některé majáky na britském pobřeží zřejmě zhasnou
Majáky neodmyslitelně patří k přímořským zemím a pro jejich obyvatele jsou významným zdrojem hrdosti. Stavěli je však už staří Římané a před nimi ještě starší civilizace. Britské majáky mají také dlouhou tradici, nicméně dnes je jejich ekonomický význam mnohem menší. Rybáři a jiní mořeplavci totiž používají pro orientaci nejmodernější navigační zařízení přímo na palubě plavidla. Bez majáků se obejdou. To je jeden z důvodů, proč se v Británii uvažuje o odstavení několika majáků.
Z dvou a půl stovek britských majáků, které jsou stále v provozu, je většina ve Skotsku. Tam je pobřeží nejčlenitější a mnohde jsou nebezpečné skalnaté mělčiny. V tomto prostředí se v minulosti dařilo pobřežním pytlákům, kteří na takovém pobřeží dokonce tu a tam rozsvěcovali falešná světla, aby mořeplavce do zrádných skalisek lákali, jak víme z románů, filmů i z televizních dokumentů.
Dobrý maják byl k nezaplacení. Sloužil jako varování pro mořeplavce, ale také jako signální návěští pro bezpečnou plavbu do přístavu. Tak tomu bylo na příklad v přístavu Dover na anglickém jihovýchodě, kde Římané postavili hned majáky dva. Oba nesly název faros podle slavného majáku v Alexandrii, jednoho ze sedmi divů světa.
Můj soused John Marshall, povoláním školní hospodář, nahlíží na tradici britských majáků s dávkou nostalgie. "Británie je velká námořní mocnost. Dnes už to neplatí jako dřív, ale byla velkou námořní mocností. Máme dlouhé pobřeží, myslím, že to je pět až šest tisíc mil, místy je to pobřeží hodně skalnaté. V posledních dvou stech letech měly majáky klíčovou roli nejen pro rybáře, ale i pro obchod a pro zajišťování bezpečí námořních tras," řekl John Marshall.
Většinu majáků v Anglii a Walesu vlastní společnost Trinity House, která hodlá vyřadit z provozu maják Beachy Head na jihu Anglie a další čtyři majáky. Důvodem jsou satelitní navigační systémy, jimiž jsou vybavena i malá plavidla. O světla těchto majáků není zájem. Konečné rozhodnutí má být oznámeno na jaře.
John Marshall navštívil od svého mládí mnoho majáků. "Ano, navštívil jsem hodně majáků, hlavně o prázdninách a během dovolených ponejvíc v západoanglických hrabstvích Devon a Cornwall, kde je hodně skalnaté pobřeží. V posledních dvaceti, třiceti letech byly prakticky všechny majáky automatizovány, ale jejich strážci tam často pořád jsou," tvrdí John Marshall.
Některé majáky jsou podle něho adaptovány jako rekreační chaty, ale původní zařízení tam stále je a strážce majáku turistům za malé vstupné vysvětlí co se tam dříve dělo. Majáky jsou často už svou povahou na izolovaných místech a příběhy strážců majáku, kteří málem zemřeli hlady při čekání na nové zásoby, jsou legendární.
"Je to součást našeho dědictví. Příběhy tady budou ještě dlouho. I majáky samotné přetrvají hodně let, i když spíš jako turistické atrakce než jako funkční budovy," řekl John Marshall. V jeho očích i úsměvu se zračila hrdost na slavnou tradici.
Zvětšit mapu: Římský maják v anglickém Doveru
