Nejkonzervativnější turecké město na derviše nezapomíná
O městu Konya, které leží ve střední Anatolii, se říká, že je nejkonzervativnější v celém Turecku. Bývalo – a dodnes je – tureckým centrem islámu. Své sídlo tu má bezpočet náboženských škol a v samém centru Konyi stojí i jedna z nejvýznamnějších muslimských památek v Turecku.
V průvodci se dočítám, že každý rok do Konyi zavítá přes milión a půl turistů, hlavně Turků. Většina z nich míří nejprve za brány takzvané Mevlany, tedy do muzea, kde je pohřben první tančící derviš. Jmenoval se Rúmí neboli Mevlana a položil základy súfismu, středověké islámské filozofie.
Na tančící derviše se nezapomnělo
Lidé se mačkají a sklánějí se před jeho hrobkou. Odříkávají modlitby a obdivují artefakty, které dervišové používali už před stovkami let: vzácné zdobené korány, originální oblečení i hudební nástroje.
K prasknutí je to tady nejvíce v době okolo 17. prosince. Toho dne totiž Rúmí zemřel. Podle jeho filozofie šlo o nejšťastnější den jeho života, o den jeho svatby s Alláhem. Proto se v těchto dnech v muzeu, které vzniklo v areálu, kde komunita dervišů od 13. století žila, pořádá festival.
Jeho největší atrakcí je bezpochyby zhruba hodinu trvající obřad dervišů, který nese název samá. Muže oblečené do bílých šatů se širokou sukní symbolizující rubáš a s vysokou plstěnou čepicí, která představuje náhrobní kámen, chce vidět každý.
Za zvuků zpěvu, hudby a podle pokynů šejcha, což je jakýsi prostředník mezi nebem a zemí, se dervišové opakovaně otáčejí bez jediného zakolísání. Představují spojení s bohem.
Dervišové se učili především pokoře
Řád, jehož jsou dervišové součástí, patří podle mnoha komentářů k nejtolerantnějším odnožím islámu. Podle jeho pravidel do něj mohl vstoupit každý. Ostatně vyzývá k tomu ve svých persky psaných textech i samotný Rúmí.
Narodil se v dnešním Afghánistánu. Do Konyi se dostal v roce 1228 díky svému otci, také významnému učenci.
„Jeho otec a příbuzní jsou pohřbeni v hlavní budově muzea Mevlany. Ta vznikla později, aby chránila jejich hrobky. Později si zde řád postavil také mešitu a prostory k bydlení,“ říká průvodce Ahmet.
Aby měli klid ke své práci a životnímu stylu, izolovali se dervišové od civilizace za branami. „Důležitým místem byla kuchyně. Když přicházeli noví kandidáti, nejprve strávili 1001 dnů v kuchyni, kde se učili všemu potřebnému. Hned vedle vidíte, kde dervišové žili, trávili hodiny cvičením své mysli a učili se být pokornými,“ ukazuje Ahmet na miniaturní tmavé komůrky, které ohraničují hlavní nádvoří s fontánou.
Konya je dodnes jednou z islámských bašt
Středověkým učením, jehož význam od doby vzniku výrazně poklesl, je město Konya dodnes velmi ovlivněno. Je jakýmsi centrem islámu.
Právě tady se vychovává nejvíce nových imámů. Zdejšími školami projde většina islámsky orientovaných politiků. V ulicích uvidíte více zahalených žen než v jiných tureckých městech a v restauracích byste jen marně hledali alkohol.
Návštěvu zdejších lokálů však nevynechejte. Konya je známá i díky tradičnímu jídlu, jímž je etli ekmek, pečená placka posypaná mletým masem.
„Typické jsou taky zdejší bonbóny, tradiční bílé cukrové pochoutky, které se rozpouštějí na jazyku. Tyto bonbóny se vyrábějí pouze v továrnách v Konye. Lidé si je sem jezdí kupovat z celé země,“ láká k nákupům ve svém úhledném krámku prodavač Koray. I v mém nákupním košíku nakonec těsně před odjezdem pár balíčků skončilo.
Zvětšit mapu: Konya dodnes patří k tradičním islámským baštám
