Nejdůležitější je, že je to baví, říká paní Emilie. Ve svém obchodě zaměstnává romské ženy. Pro jejich děti zřídila i malou školku
Emilie Horáčková žije s rodinou v Mimoni. Šest let se připravovala na otevření obchůdku s květinami a dárkovými předměty. Sen se jí splnil začátkem letošního října, kvůli pandemii koronaviru ovšem musela po pár týdnech zavřít. Než pominou současná vládní opatření, plánuje dobu, během které nemůže prodávat, využít k tvorbě nových dárkových předmětů a objednávek.
„Chtěla jsem někde zaměstnat romské ženy. Většina z těch, které se mnou chtěly pracovat, měla děti a neměla je kam dát. Proto jsem založila i dětskou skupinku, aby to měly maminky snazší.“
Kytice, které vidím ve vašem obchůdku, jste vyráběla sama?
„Během posledních pěti let jsem studovala v knížkách a na internetu různé techniky. Zkoušela jsem vyrábět, zlepšovala se a teď teprve mohu říct, že jsem schopná učit i ostatní.“
Kde to všechno vyrábíte? Máte svoji dílnu?
„Máme i vlastní dílnu.“
A musíte mít na vyrábění nějaké speciální nástroje?
„Máme mikrovlnku a vařič. Ohříváme tuhé mýdlo, které potom barvíme, voníme a dáváme do různých forem.“
Vidím tu srdíčka, květiny … děláte samé dárky pro radost.
„Třeba na Vánoce, nebo někomu k narozeninám. Lidé si objednají a pak jim s kytkou přijde hezký, voňavý balíček, buď svíčka, nebo mýdlo. Barvíme i šišky, mám tu připravený věnce, ořechy, chystáme se vytvářet různá aranžmá.
Jste tedy schopné připravit i adventní věnce?
„Ano, okrasné.“
Co je při tvorbě květin a výrobků, které vytváříte, asi nejtěžší?
„Náročné je skoro všechno, až na ta mýdla, která nejsou až tak složitá.“
Paní Horáčková, když pracujete s horkým voskem, musíte být opatrná. Už se vám stalo, že jste se spálila?
„Vícekrát. Jen od tavné pistole, co jsem měla ze začátku puchýřů! To jsou věci, které musíte vychytat. Čím častěji je děláte, tím to jde lépe.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.