Nebýt Napoleona, tahle čokoládová pochoutka by zřejmě nevznikla
Napoleon kdysi zakázal dovoz kakaa do Evropy. Zajímá vás, co ho k tomu vedlo? Čtěte dál. Důležité však je, že kvůli jeho rozhodnutí začali Italové improvizovat a vymysleli sladkou pochoutku, na kterou jsou dodnes pyšní.
Nacházíme se v jedné z nejvyhlášenějších turínských kaváren s příznačným názvem Caffe Torino, v podloubí náměstí Piazza San Carlo. Číšník v livreji uctivě zdraví každého návštěvníka, který vstoupí do dveří.
„Caffe Torino je zvláštní tím, že je to zároveň bar, restaurace, kavárna i cukrárna. Máme vlastní výrobnu a připravujeme sami chleba, zákusky i všechno ostatní,“ vysvětluje mi ochotně číšník Antonio Sidotti, který tu pracuje už více než dvacet let.
Hrdě dodává, že romantická atmosféra stylu Liberty učarovala už králi Umbertovi Savojskému a jeho manželce, kteří byli ve své době stálými hosty Caffe Torino. Historie tu dýchá z veškerého vybavení. Obklopují mě medailóny na stěnách, obrazy a zrcadla ve zlacených rámech, dřevěný, bohatě vyřezávaný barový pult a nechybí ani lesknoucí se mramorová podlaha.
„Chodí sem slavné osobnosti z oblasti sportu i showbyznysu, ale i politici, kterým podnik učaroval svou elegancí. A my se snažíme dodat služby i kvalitu odpovídající úrovně,“ dozvídám se.
Je libo krémový košíček, nebo třeba vyhlášené trubičky?
Cukrářství je tady v Turíně velmi vyhlášené. Velké oblibě se těší minizákusky, kterým se říká mignon. V Caffe Torino je vyrábějí výhradně z přírodních produktů.
„Tady vidíme například krémový košíček s glazovanými kaštany, klasický rumový babbá, houbičku plněnou krémem gianduia – tento druh se vyrábí jen tady v oblasti Langhe, kuličky z odpalovaného těsta plněné pistáciovým krémem nebo čokoládou a také trubičky s krémem zabaione. Hodí se ke všem příležitostem, dokonce i k snídani. Nejvíce se ale podávají jako závěrečný chod oběda s kávou,“ říká číšník Antonio.
Potvrzuje, že právě trubičky jsou oblíbenou sladkou tečkou žen, protože jsou to malinké sladké jednohubky a tolik se po nich nepřibírá.
Nedá se odolat!
Exkluzivnímu prostředí odpovídají i exkluzivní ceny. Zákusky, které si lidé odnášejí domů, stojí 36 eur za kilogram. Při konzumaci v kavárně vyjde každý kousek na jedno euro, káva na 3,60 eura a například horká čokoláda se šlehačkou na 7,5 eura.
Jak se ale svěřuje jedna ze stálých zákaznic, nedá se jí odolat. „Chodím sem už dlouho. Dýchá to tu historií. Zbožňuju zdejší horkou čokoládu se šlehačkou. Aspoň jednou v týdnu si tohle potěšení dopřeju,“ přiznává.
Čokoláda je turínskou doménou. Nejvyhlášenější italské čokoládovny, ty průmyslové, ale i malé řemeslné výrobničky se nacházejí právě v této oblasti.
Vyhlášená čokoláda vznikla vlastně z nouze
Zdejší specialitou je čokoláda s mletými lískovými oříšky, které se říká gianduia. Jednotlivé kousky čokolády mají tvar připomínající otočený trup lodi a jsou zabalené do zlatého nebo stříbrného staniolu. Říká se jim gianduiotti a nemohou chybět samozřejmě ani v Caffe Torino. Jsou nasypané ve vysokých skleněných dózách a nedají se přehlédnout.
Čokoláda gianduia se začala vyrábět už v napoleonské době. Napoleon totiž omezil dovoz kakaa z Ameriky, protože si myslel, že škodí jeho vojákům. Král sice nějaké zásoby měl, ty však nedokázaly pokrýt poptávku.
Tato oblast už byla v té době vyhlášená pěstováním lískových oříšků. Král se proto rozhodl nastavit čokoládu půl na půl oříškovým krémem a množství čokolády tak zdvojnásobil. Čokoláda gianduia tedy vznikla z nouze, dnes už si bez ní ale Turíňané nedokážou svůj život představit.
