Ne všude jazzová generace vymírá
Milovníci jazzu si v londýnských klubech přijdou určitě na své. Nabídka je totiž v britské metropoli víc než pestrá. Členem klubu se stanete, když zaplatíte vstupné, což nebyl můj případ. K poslechu orchestru Blue Flamingo Big Band mě pozvali na nábřeží Temže, přesněji do jazzového klubu v Barnesu.
V hospodě u Buvolí hlavy v Barnes na jižním nábřeží Temže jsem si třeba vyslechl Jam Blues od Duka Ellingtona v podání Blue Flamingo Big Band. Vstupné deset liber, což je průměrná klubovní cena. Chcete-li slyšet nejslavnější jazzový orchestr Ronnieho Scotta v klubu téhož jména v Sohu pod Oxford Street, zaplatíte mnohem víc.
Ředitelem Blue Flamingo Big Band je čtyřiadvacetiletý saxofonista Steve Burnett. "Náš repertoár má silné kořeny v klasickém swingu, ve zlaté éře. Hrajeme hodně Duka Ellingtona, Counta Bassieho, ale také jdeme zpátky - jako třeba Glenn Miller. Dáváme i novější věci ze 60. let - Latinskou Ameriku. V poslední době jsme dělali dost věcí s hudebníky v našem orchestru, kteří komponovali vlastní hudbu a hrají nové aranžmá," řekl Steve Burnett, absolvent královské koleje hudby.
O tom, kdo je jeho největší inspirací, vůbec nepochybuje. "Jako na saxofonistu měl na mě nutně vliv Tubby Gates. Byl to můj velký hrdina, který hrával v 60. letech v Sohu s Ronnie Scottem. Avšak já opravdu miluji staré věci, jako je Benny Goodman. Zvuk jeho klarinetu patří mezi nejsilnější zážitky z mého dětství," řekl Steve Burnett.
Jeho orchester je mladý. Někteří z 15 hudebníků, které jsme slyšeli, jsou ještě studenti. Nejmladší dívce je dvacet, nejstarší člen je pětadvacetiletý. Všichni jsou to hudebníci na volné noze. Zájemci si však mohou objednat také duo, trio nebo kvarteto.
Teď nám hrají String of Pearls - Provázek perel - od Glenna Millera. Většina nadšeného obecenstva byli starší lidé. Mezi nimi lékař v důchodu George Brial Offord, sám hudebník od dětství. Kdy začínal v orchestru?
"V ročníku před maturitou měli různí přátelé desky od Luis Amstronga, Bunka Johnsona a dalších lidí z New Orleans. Tehdy jsem hrál na housle, ale vzdal jsem je a začal s trumpetou. Měli jsme strašný školní orchestr. Nikdy jsem neměl hodiny trumpety, jsem samouk. Později na lékařské fakultě jsme měli dva jazzová orchestry. Skoro každá univerzitní kolej měla tehdy jazzový orchestr. To bylo v 50. letech," řekl George Brial Offord.
Jak důležitý je jazz v jeho životě? "U mě to byla posedlost, která mi zruinovala život. Strávil jsem dlouhé hodiny hrou na trumpetu po hospodách a na svatbách, zatímco jsem měl provozovat medicínu. Byl to skutečně velký zápal. Nyní máte často málo lidí, kteří chodí na jazz. Jsme ubývající generace, ale orchestr Blue Jazz Big Band jsou všechno mladí lidé jen něco přes dvacet. Je dobré vidět, jak jsou zapáleni a jejich nadšení. Bylo to skvělé," řekl George Brial Offord, skromný člověk a skvělý lékař, jak mi řekla jeho přítelkyně. Byl to krásný nezapomenutelný večer.
Zvětšit mapu: hospoda Buvolí hlava v Barnes
