Ne všechno je veselé, v padesáti je to zlomové, říká Alena Mihulová o Trapných padesátkách

Co jsou Trapné padesátky? Říká se, že je to film, o kterém se nesmí mluvit. „Může, ale mám strach, že prozradím něco z filmu, co se divák má dozvědět až v průběhu, aby to pro něj bylo překvapení.“ V hlavních rolích jsou 3 ženy. Pavla Tomicová, Klára Melíšková a Alena Mihulová.

Serál je úsměvný. „Holky prožívají i krizové situace, v 50 je to i zlomové, takže ne všechno je veselé. Nakonec to ale berou s nadhledem. I největší puťka, kterou hraju já, se osmělí. To mě bavilo, ta životní změna,“ vysvětluje Mihulová.

„Užily jsme si spoustu legrace a doufám, že si to budou užívat i lidé u televize.“ Autorem je Irena Obrmanová a režíroval Michal Vajdička. Dvanáctidílný seriál by se měl vysílat 3 měsíce od září.

JAMU? Říkám tomu Dolce Vita, 4 roky byly kromě dětství a porodu nejkrásnější období v mém životě.Alena Mihulová

Pro Mihulovou nebyla padesátka nijak zlomová. „Ani čtyřicítka. Já to mám všechno zpožděné. Dochází mi to, až když se mě na to lidi začnou ptát. Až pak jsem o tom začala přemýšlet, jaké to má výhody a nevýhody.“

K hraní utekla před studiem ekonomie. A jejím prvním konkurzem v 17 letech byl právě na film Sestřičky. „Ten konkurz jsem tenkrát vyhrála a začalo mě to filmování bavit. Měla jsem pocit, že si jen hraju a nebrala to moc vážně. Až 2, 3 dny před koncem natáčení někdo z techniků řek, že by to mohlo diváky bavit a já si uvědomila, že to děláme pro lidi. Měla jsem představu, že herectví bude celoživotní hra. A ona je.“

Jako na náročné období vzpomíná na pozici eléva v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. „Nevěděla jsem, co si se sebou počít. Co s rukama, co s nohama, jak přejít jeviště. Všechno jsem se učila. Nos nahoru neměli, chovali se ke mě jako ke kolegyni i když mi bylo 20 a neuměla jsem nic.“

Působení v Ústí trvalo dvě nebo tři sezóny. Na JAMU se ale Alena Mihulová dostala až na 4. pokus. „Nejdříve jsem hrála divadlo a pak ho šla studovat,“ směje se herečka.