Návštěva americké vojenské nemocnice v Německu
Pěkné dopoledne s Radiožurnálem. Je třináct minut po deváté hodině. Už několik let se k nám každý den dostávají s neúprosnou pravidelností zprávy o zabitých a také zraněných amerických vojácích v Iráku nebo v Afghánistánu. Přiznejme si, že postupem času už jsme k těmto informacím čím dál tím více neteční. Pro mediální zpravodajství se tyto informace staly jakousi rutinou a počty vojáků s amputovanými končetinami a těžkými psychickými traumaty už jen pouhou statistickou. Co se ale s raněnými a nemocnými Američany děje poté, co opustí krizovou oblast? Zpravodaj Českého rozhlasu Jiří Hošek hledal zblízka odpověď v obří americké vojenské nemocnici na jihozápadě Německa.
Jiří HOŠEK, zpravodaj Českého rozhlasu:
Na letišti v Ramsteinu přistál před několika desítkami minut letoun C17, který z válečných oblastí Iráku a Afghánistánu, kterým Američané říkají Down Range, nebo poněkud cynicky Theater neboli divadlo, přivezl zraněné a nemocné vojáky. Autobusy s mnohdy velmi vážně zraněnými vojáky právě teď dorazily sem do Landstuhlu, což je vůbec největší americká vojenská nemocnice mimo území Spojených států. Vůbec první, kdo muže na nosítkách vítá, je vojenský kaplan, který v celém systému hraje prakticky nezastupitelnou roli.
James GRIFFITH, velitel duchovních v Landstuhlu:
Nicolasi, vítej v regionálním zdravotnickém centru v Landstuhlu. Ceníme si toho, co si vykonal pro naši zemi. Bůh ti žehnej. Američtí vojáci, námořníci, letci nebo námořní pěšáci očekávají, že vojenský kaplan bude v krizových okamžicích s nimi. Očekávají to jejich rodiny. Očekávají to jejich velitelé a očekává to jejich země.
Jiří HOŠEK, zpravodaj Českého rozhlasu:
Říká poněkud pateticky velitel duchovních v Landstuhlu, plukovník James Griffith. O amerických ozbrojených silách je známo, že jsou ochotné udělat prakticky cokoli s cílem zachránit život jednoho jediného vojáka. Projevuje se to i na plánování sanitárních letů z Iráku a Afghánistánu, což je práce kapitána Migeula Cubano.
Miguel CUBANO, kapitán:
Vůbec nezáleží na tom, jestli převážíme třeba jen jednoho jediného pacienta. Naopak. Už jsme zažili, že v celé C17 letěl jediný zraněný. Argument, že tady pacienta zdržíme, dokud nenaplníme letadlo dalšími kluky, je absolutně nepřípustný.
Jiří HOŠEK, zpravodaj Českého rozhlasu:
Vysvětluje kapitán Cubano. Když se voják dostane do Landstuhlu, má vyhráno, tvrdí svorně všichni, se kterými sem se v nemocnici sešel. Pro přežití jsou klíčové první minuty těsně po zranění. Říká šéfchirurg plukovník Stephen Flaherty.
Stephen FLAHERTY, šéfchirurg:
V dřívějších válečných konfliktech jsme této stěžejní době říkali zlatá hodinka. Tahle koncepce je už ale zastaralá. Dnes mluvíme o platinové desetiminutovce, během které se vážně zraněným vojákům musí dostat ošetření.
Jiří HOŠEK, zpravodaj Českého rozhlasu:
Vysvětluje doktor Flaherty a vyzdvihuje přitom lepší kvalifikaci frontových zdravotníků. Nejčastější případy, které personál v Landstuhlu ošetří, ale nesouvisejí s bojovými operacemi. Nejběžnější diagnoza zní bolavá záda. V nemocnici taky přicházejí denně na svět v průměru tři děti. Na nekonečných chodbách jsou ale k vidění taky vojáci s amputovanými končetinami nebo popáleninami, kterým se zdravotníci snaží všemožně pomoci s návratem do života.
Barbara BUJAKOWÁ, fyzioterapeutka:
Nedávno jsme tu měli polského vojáka, který přišel o paži. Byl to vášnivý pianista. Byl u nás několik měsíců a od německé firmy dostal vynikající protézu. Měl obrovskou motivaci a pozitivní přístup. Specialisté, kteří ho učili protézu používat, tvrdili, že ještě nikdy neviděli člověka, který by se umělou paži naučil tak rychle používat. Jsem ráda, že sem mohla být při tom.
Jiří HOŠEK, zpravodaj Českého rozhlasu:
Přiznává poručice Barbara Bujakowá, fyzioterapeutka původem z Polska. Jediný ošetřovaný voják, se kterým sem měl šanci mluvit, byl nositelem jména, při kterém zbystří pozornost diváci seriálu M.A.S.H., Brad Hunnicutt, jehož jednotka působí v Mosulu ale nebyl obětí iráckých povstalců, nýbrž tahání těžké výzbroje a výstroje. V Landstuhlu mu odoperovali kýlu.
Brad HUNNICUTT, ošetřený voják:
Už během letu sem pro mě nebylo lehké vyrovnat se s tím, že skoro všichni kolem jsou na tom mnohem hůř než já. Dostali jsme ale dopis, ve kterém stálo, že je naše ošetření tady nezbytně nutné. Když jsem se ale dneska ráno probudil po operaci a zjistil jsem, že kamarád na pokoji nemá nohu, mám intenzivní pocit, že tu zabírám místo.
Jiří HOŠEK, zpravodaj Českého rozhlasu:
Od začátku operace Trvalá svoboda na podzim 2001 ošetřili v nemocnici čtyřicet osm tisíc vojáků jednačtyřiceti národností. Jen pětina byla přitom zraněna v boji, přes osm tisíc pacientů se vrátilo do aktivní služby.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Ekonom: Češi by mohli brát o 20 procent víc. Tak bychom byli na poměru mezd a HDP jako v Německu
-
Dodávají české firmy Rusku stroje k výrobě zbraní? ‚Neidentifikovali jsme žádné náznaky,‘ říká Lipavský
-
Průzkum: Mírný nárůst ANO, Spolu a Pirátů. Stačilo! je těsně mimo Sněmovnu, ukazuje STEM
-
ONLINE: Největší vzdušný útok od začátku války. Na Ukrajinu v noci udeřilo 477 ruských dronů a 60 raket