Náhorní Karabach – země starodávných novostaveb
Konflikt v Náhorním Karabachu na jižním Kavkazu je příliš spletitý na to, aby se dal stručně vyložit. Spokojme se tedy alespoň s konstatováním, že krvavou válku o nezávislost před šestnácti lety vyhráli Arméni a Azerové museli odejít. Otřepané rčení, že dějiny píší vítězové, je pravdivé i v tomto případě.
Zarostlý Nikolaj Korčarjan postává v černém svetru a černých kalhotách u zdi kláštera Amaras. Je jeho správcem, a jak sám říká, především prodává svíčky a vypráví historky o zdejším klášteře, který je údajně ze 4. století. Ovšem při pohledu na kameny, které evidentně svítí novotou, o jeho stáří nahlas pochybuji.
„Na začátku devadesátých let, když se rozhořela válka mezi Azery a Armény, vedla fronta právě touhle oblastí,“ říká mi Armén Nikolaj. „Z Ázerbájdžánu sem přijelo čtrnáct tanků,“ vzpomíná. Zajímá mě, odkud to ví tak přesně. „Bránili jsme tenkrát s ostatními muži naši vesnici Mačkala Šen – naše rodiny, naše děti. Jednou se ozvalo pět dělových ran a z kláštera zbyly jen trosky.“
„Žijeme tu odnepaměti a důkazem jsou naše kostely a kláštery,“ říká 45letý Nikolaj Korčarjan – bojovník za svobodu, jak tady Arméni říkají. A vlastně to tady říkají všichni, protože Arméni z Karabachu jsou hrdý národ, jehož nezávislost však žádný stát neuznal. Podle mezinárodního práva patří tahle zemička stále Ázerbájdžánu.
Arméni v Karabachu rádi ukazují své krásné kostely na vysokých kopcích, své chačkary – kameny, do kterých jsou vytesané kříže s bohatými ornamenty. Rádi ukazují také nové archeologické vykopávky, které dokládají, že i zde žili před mnoha a mnoha staletími Arméni. Nejspíš proto, aby přesvědčili svět, že Karabach je jejich kolébkou a že jim tudíž patří.
Historie arménského lidu je opravdu slavná. Arméni ovšem stejně tak rádi skrývají zbytky ázerbájdžánských hřbitovů a trosky jejich vesnic. Když jsme k jedné takové vesnici zabloudili a já vytáhl fotoaparát, řidič se mě dotčeně zeptal, proč to chci fotit a co je na tom zajímavého. Prý to sem, do Náhorního Karabachu nepatří, je to cizí prvek. Nechci rozplétat zamotaný konflikt Náhorního Karabachu. Spíš jenom konstatovat, že dějiny skutečně píší pouze vítězové.
V klášteře Amaras zatím opravili jen kostelík, a to s finanční podporou arménské diaspory. Klášterní zdi a budovy stále vypadají, jako by se v nich ještě včera válčilo. Ale i ty se prý někdy v blízké budoucnosti opraví, říká Nikolaj Korčarjan. Novotou bude svítit celý klášter. A Náhorní Karabach tak bude brzy připomínat zemi starodávných novostaveb.
