Na začátku byl šílený nápad a desítky dopisů. Pak se čeští cestovatelé vydali po stopách Malého prince

Ve městě Zagora jsme doplnili zásoby nafty, vody a jídla. Dal se s námi do řeči i místní čistič bot

Vzpomenete si, kdy jste někomu naposledy napsali dopis? Tuhle otázku si položila čtveřice cestovatelů, když před pár týdny vyrazila do Maroka po stopách spisovatele a pionýra letecké pošty Antoina de Saint-Exupéryho. Cestovatelé přesvědčili desítky lidí, aby místo klávesnice vzali po letech do ruky pero a napsali někomu blízkému. Dopisy pak naložili do auta a odvezli čtyři tisíce kilometrů až na mys Juby jen proto, aby je z tamní pošty poslali zpět.

Na začátku to vypadalo jako absolutní nesmysl. Jenže představa, že jednoho dne někomu přijde dopis z Afriky, byla lákavá. A tak jsme si slíbili, že pojedeme se stovkou dopisů, ale klidně i s jedním jediným.

Nakonec se jich v poštovním pytli mačkalo 114 a my s nimi ve dvou terénních autech přejeli dálnice Evropy, nechali den a noc odpočinout v podpalubí trajektu plujícího přes Středozemní moře a teprve pak začala naše kola odvíjet první kilometry maghribskými pistami. Stali se z nás, po vzoru Exupéryho, kurýři na jih.

V cestě našemu cíli stály vrcholky Malého i Velkého Atlasu. Místo zdolávání dvoutisícovek takzvaným autohorolezectvím, jak interně šplhání po úzkých kamenitých cestách říkáme, jsme se rozhodli uhnout k alžírské hranici, do prachu a písku saharské pouště.

Čtěte také

Malý princ prodává. Takhle vydělávají v Maroku

Ve městě Zagora jsme doplnili zásoby nafty, vody a jídla a poprvé se setkali s Exupérym v krámku s nápisem Le Petit Prince. „Četl jsem Exupéryho knihu. Líbila se mi a to byl také důvod, proč jsem obchod tak pojmenoval. Zajímal mě osud Exupéryho. Jsme blízko pouště, kde havaroval a kde se také odehrál děj Malého prince,“ vysvětluje 43letý Atzman, majitel obchodu.

„Blízko pouště, kde havaroval“ znamená v překladu několik tisíc kilometrů. Atzman vypráví tuhle historiku na potkání všem turistům. Příběh o Exupérym prodává. Kupujeme od něj datle, energetickou bombu beduínů, a mizíme v poušti.

Když jsme dorazili do Erg Chebbi, začala písečná bouře, ale měli jsme štěstí. Před námi se objevil kemp s příznačným názvem Le Petit Prince. Za chvíli nás už uvítal Zaíd a naprosto nearabsky s námi nesmlouval o ceně. „Přijíždí sem hlavně rodiny s dětmi a děti dobře znají příběh Malého prince. Proto jezdí k nám, funguje to,“ vysvětluje.

To nejsou zbytky letadla Exupéryho, ale jen pozůstatky kulis po filmařích

Kde o Exupérym nevěděli vůbec nic?

A ani se nám nesnaží spolu s berberským jídlem naservírovat nejoblíbenější místní historiku pro turisty o tom, že právě tady Exupéry havaroval se svým letadlem. Zaíd jde rovnou s pravdou ven: „Je tu zbytek filmové makety letadla. Ta leží asi 20 kilometrů odtud.“

Čekalo nás ještě dalších tisíc kilometrů na jih, do města Tarfaja, jediného místa v Maroku, kde slavný spisovatel více než rok pobýval, a také paradoxně do místa, kde lidé, kterých jsme se ptali, nevěděli o Exupérym vůbec nic.