Na sále jsme pracovali s dřevěným kladivem, popisuje lékařka, která operovala syrské uprchlíky v Jordánsku
Jak vypadá zdravotnictví v Jordánsku? Bohaté nemocnice jsou srovnatelné s velkými nemocnicemi v Evropě nebo USA, pak jsou zařízení srovnatelné s naší okresní nemocnicí, a nakonec pár charitativních nemocnic, které jsou méně zabezpečené a vybavené. A právě v charitativní muslimské nemocnici ve východní části Ammánu operovala zraněné syrské uprchlíky Lenka Obare Pyszková.
„K primárnímu vyšetření docházelo v Sýrii nebo v nějakém uprchlickém táboře, my jsme měli na starosti rekonstrukci, úpravy zlomenin, které nebyly dobře ošetřeny a pacienti nemohli chodit,“ vysvětluje v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou po lince z Olomouce.
Specializovaný tým je už měsíc zpět v Česku, s pacienty jsou ale nadále v kontaktu prostřednictvím jordánského doktora, který jim dělal překladatele a zprostředkovával komunikaci. „Všichni pacienti jsou v pořádku, daří se jim,“ pochvaluje si.
Celkem pět doktorů, kteří v Ammánu pracovali, se muselo přizpůsobit i jiným kulturním zvykům – doporučovala se například délka sukní, ale vlasy ani obličej nemusely být zahalené. „V nemocnici věděli, že jsme z Evropy, vše bylo velmi sympatické a milé,“ podotýká.
Pouze na operačním sále se setkali s dvěma problémy – třeba žena pacientka nechtěla, aby ji uspával anesteziolog muž, a naopak, muž zpočátku odmítal, aby na sále byla žena.
Obtížnější situaci zažila také fyzioterapeutka, která je obvykle z domova zvyklá, že naváže kontakt s pacientem, na kterého může sáhnout. „Někteří syrští pacienti byli zpočátku nesví, ale byl u toho mladý jordánský lékař, který působil jako komunikační kanál,“ přibližuje.
A stejně tak si museli zvykat na místní instrumenty – jako traumatologický tým totiž spoléhali na nástroje, které měla k dispozici nemocnice. „Byly situace, u kterých se kolegové zapotili, neměli standardy, na které byli zvyklí v Česku,“ říká s tím, že když potřebovali vytáhnout drát po zlomenině ruky, tak přinesli kleště odpovídající velikosti těch zahradnických.
„Další zajímavou pomůckou na hřeby z končetin bylo dřevěné kladivo, což si tady neumíme představit. Pracovat s tímto instrumentem byl asi nejraritnější zážitek, ale nakonec se vše povedlo,“ dodává.
Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
