Na faře v Tršicích vybudovala olomoucká Charita sociální byty. Stěhují se do nich první nájemníci

Paní Lucia odemyká šedé dveře v prvním patře tršické fary a zve mě do svého nového bytu. „Mám tady kuchyňský stůl, konferenční stolek,“ vyjmenovává. V obývacím pokoji už je také koberec, gauč, křeslo. „Takový základ zatím. Ještě musíme sehnat skříně,“ komentuje paní Lucia.

Po smrti manžela se sama stará o dvě děti. „Přišli jsme o bydlení z toho důvodu, že majitelé měli dceru a chtěli, aby tam bydlela. Mně se nepodařilo nic najít, tak jsem šla na nějaký čas k sestře. Je to těžké, když je byt malý a ona má taky svou rodinu,“ vysvětluje.

Matce samoživitelce se byt v Olomouci ani okolí sehnat nepodařilo. „Když jsem řekla, že jsem Romka, která pracuje, tak mě nechtějí. A když chtějí, tak jsou to hodně velké částky, což já nemám. Třeba dvě kauce po 12 tisících, jeden nájem předem, provizi. Kolem 50 tisíc, kdybych měla, tak ano,“ popisuje svou zkušenost.

Paní Lucia se proto obrátila s prosbou o pomoc na olomouckou Charitu. A měla štěstí. Nabídli jí jeden z nových sociálních bytů. Pro sebe má velký pokoj, kuchyň a koupelnu. „Nový začátek pro mě a mé děti,“ dodává.

Pomoc lidem v nouzi

Na faře v Tršicích vybudovala Charita celkem tři sociální byty. Další čtyři má v Přerově. „Slouží lidem v bytové nouzi. Jsou to lidé, kteří nemají žádné vlastní bydlení nebo o bydlení přišli a nedokážou se dostat ke klasickému bydlení kvůli vysokému nájmu nebo kvůli kaucím,“ říká vedoucí střediska Samaritán pro lidi bez domova Alexandr Dvořák.

Dodává, že podmínkou bydlení je spolupráce se sociální službou. „Pak už je to na kontraktu mezi klientem a tou službou, co vidí jako prioritu. Jestli to bude hledání práce, nebo jestli to bude řešení dluhů, nebo řešení zdravotního stavu, vrácení dětí do péče. Těch témat může být mnoho,“ uvedl Dvořák.

Nájemníky do všech bytů se Charitě podařilo najít během několika málo dní.