Na co si dát pozor v Bulharsku? Kývání hlavou je velký zmatek, uznává prázdninový reportér
Mnozí si tuto zemi pamatují ze 70. a 80. let, kdy se pro Čechy stávala častým turistickým cílem. Láká na moře i hory, ve kterých se prý můžete cítit víc doma než v Krkonoších. Řeč je o Bulharsku. Právě z něj se po celý týden hlásil prázdninový reportér Martin Karlík.
Zatímco v Krkonoších potkáváte Poláky nebo Němce, cestou na vrchol Musaly, nejvyšší hory Bulharska, narazíte na Čechy. A do hor často vyrážejí i obyvatelé Sofie. „Sednete na městský autobus a ten vás doveze k pohoří Vitoša,“ prozrazuje Martin Karlík.
K moři to mají místní trochu dál. V přímořských letoviscích už není tolik Čechů, a tak se česky příliš nedomluvíte. „Vládnou tu ruštinou, angličtinou a němčinou,“ vysvětluje Martin Karlík.
Čechy tu prý mají rádi. Nestěžují si totiž na ceny, dávají dýška a jsou vstřícní, protože umějí pochválit,“ zmiňuje.
Přesto může dojít k nedorozumění, a to při kývání hlavou, kterým dává Bulhar najevo nesouhlas. „Mozek má problém si to utřídit a člověk je zmatený,“ uznává Martin Karlík. „Vypráví se, že v dobách, kdy tu byla Osmanská říše, sultán Bulhary nutil, aby přestoupili na islám. A když se jich ptal, jestli tak udělali, přikyvovali, že ano, ale mysleli si opak,“ dodává.
Co můžete vidět v delfináriu ve Varně? Jaký je bulharský venkov? A je pro nás Bulharsko skutečně tak levné, jak se tvrdí? I na to se ptala moderátorka Patricie Strouhalová po rozhlasových linkách do Sofie.
Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.