Na Brockenu sídlila Stasi a prý se tam slétají čarodějnice
Nejvyšším vrcholem severní poloviny Německa je přes 1140 metrů vysoký Brocken v pohoří Harz. Větrný kopec, opředený díky Goetheho románu Faust čarodějnickými mýty, je oblíbeným cílem turistů. Za celou dobu rozděleného Německa se tam nikdo nedostal, protože ležel přímo na hranici. O to víc sem Němci putují dnes. Atrakcí je totiž už samotná cesta.
Do vagónu přichází průvodčí a štípá lístky. Pomalu opouštíme nádraží Wernigerode.
„Po roce 1990 se rozhodlo, že národním parkem se bude moct i nadále jezdit parní lokomotivou. Znečištění parními stroji je ve srovnání se silničním provozem přece jenom menší. Jediné, na co musíme dávat pozor, jsou jiskry, které mohou v době sucha způsobit požár,“ dozvídám se od Andrease Melinga, tajemníka města Wernigerode, které je branou do pohoří Harz.
Lokomotiva obtížně supí do kopce. Stojíte-li na otevřené plošině u dveří do kupé, jste za chvilku špinaví od sazí. Ani uvnitř není žádný komfort. Sedačky, jaké se používaly před sto lety, zadkům většiny dnešních turistů nestačí. Přesto je jízda zážitkem.
Mlha a vítr
„Ročně na trati Wernigerode–Brocken přepravíme 750 tisíc lidí, což je skutečně hodně,“ podotýká Andreas Meling. Po dvou hodinách vyhlídkové jízdy se konečně dostáváme k vrcholu.
Nejvyšší vrchol severního Německa je 306 dní v roce v mlze. Mám štěstí, že jsem se trefila do dne, kdy svítí slunce. Zase tu fouká neuvěřitelný vítr, je to skoro vichřice o rychlosti 90 kilometrů v hodině.
„Silný vítr je normální, i když běžně tu fouká tak 50 až 60 kilometrů za hodinu. Dnes je velmi netypický den,“ líčí mi o chvíli později Christoph Lampert, šéf Brockenhausu, muzea mapujícího nejen historii, ale i unikátní faunu a flóru této hory.
Kdysi tu fungovala centrála Stasi
Uprostřed Německa tu panuje klima jako na Islandu. Z terasy je krásný výhled a člověku je hned jasné, proč sem v dobách NDR parní lokomotiva nejezdila. Špičku kopce zdobí antény odposlechových stanic.
„Po válce tu byli nejprve Američané, po roce 1947 sem přišli Rusové. Od srpna 1961 se z hory souběžně se stavbou berlínské zdi stala přísně střežená vojenská zóna,“ dozvídám se. Z Brockenu se stalo jedno z nejvýznamnějších odposlechových pracovišť.
„Teď jsme v bývalé centrále Stasi. Tehdy tu odposlouchávala telefonáty ze západního Německa především do západního Berlína. V 80. letech odposlouchávala až 70 % radiové komunikace na území Spolkové republiky. Ty přístroje máme v expozici dodnes,“ říká Christoph Lampert.
Kopec je opředen mnoha mýty
Vzpomíná, jak hned počátkem prosince 1989 vystoupily na vrchol tisíce lidí. Pod hesly „Svobodný občan, svobodný Brocken“ chtěly horu zpět. Jak se říká – každý Němec by se měl jednou za život podívat k Rýnu a na Brocken.
„Má to mnoho důvodů. Hora je opředena mýty a čarodějnickými pověstmi. Přispěl k tomu i Johann Wolfgang Goethe svým dílem o Faustovi. Ale i to, že dlouhé roky byl Brocken zcela nepřístupný, návštěvníky přitahuje,“ uzavírá Christoph Lampert.
Loučím se s ním a vydávám se podívat na místo, kde se o Valpuržině noci scházejí zdejší čarodějnice. O tom však až někdy příště.
