Můžeme na hazardu zbohatnout? „Hraní musí být především zábava,“ zdůrazňuje odborník

V čem vidíte smysl osvětové akce Týden zodpovědného hraní?

Má tři základní pilíře. Tím prvním je osvěta, to znamená, že chceme mluvit o tom, co to je problémové hraní hazardních her. Tím druhým je prevence – chceme komunikovat, jaká pravidla by si měl hráč natavit, aby hraní bylo pro něj zábava a nevymklo se mu z rukou. A tím třetím pilířem je pomoc, to znamená pro ty hráče, kteří už problém mají nebo se k němu blíží, tak komunikovat možnosti, které mají – kde vyhledat pomoc a kde dostanou pomocnou ruku.

V čem spočívá ten třetí pilíř? Jak pomoci lidem, kteří propadnou hazardu?

Čtěte také

Zpověď napraveného gamblera: Do herny jsem chodil jako do práce, říká Martin Svoboda

Nástrojů je celá řada. Můžeme mluvit o legislativních nástrojích, ale náš projekt je samoregulační. Snažíme se vyvinout nástroj, který má včasně detekovat problém, který u hráčů může vznikat, včasně rozpozná, kdy může hráč nad hraním ztratit kontrolu. Pokud se něco takového děje, tak na to hráče upozorní a nabídne mu pomocnou ruku v podobě výzvy, ať si dá pauzu a nastaví limit. Nebo to může být odkaz na některé z našich poradenských center, kde dostanou odbornou pomoc.

Jak se na vaši iniciativu tváří státní orgány?

Iniciativu jsme představili v září tohoto roku, přijde mi, že stát ji vnímá velmi dobře. Hlavní snaha je být o krok napřed, nedělat plošnou regulaci, která problémovým hráčům nemusí tolik pomoct, ale vytipovat tři procenta problémových hráčů včas, dříve, než se u nich problém rozvine. A v případě, že se rozvine, tak těmto třem procentům adresovat pomoc. Místo jakéhosi kobercového náletu se zaměřit na problémové hráče a jim tu pomocnou ruku podat.

Hraní má být podle vás zábava. Kde tedy končí hra a začíná hazard?

To je velmi dobrá otázka a samozřejmě se na ni velmi složitě odpovídá, protože to je velmi individuální. Ale pokud bych to měl nějakým způsobem zobecnit, tak zábava končí tam, pokud hráč tráví hrou více času než by chtěl, pokud se mu vkrádají myšlenky na hru do dalších činností, pokud zanedbává své nejbližší, své koníčky. Pak už to přestává být zábava a je to jakýsi alarm, že by bylo dobré s tím něco dělat.

Dá se na hazardních hrách skutečně zbohatnout?

Procento hráčů, kteří se živí hraním hazardních her je skutečně velmi malé, takže určitě v některých případech se na tom zbohatnout dá. Ale lidé by neměli začít sázet s vidinou toho, že začnou vydělávat velké peníze a nebudou chodit do práce. To bývá velmi často cesta k problémům. Čili ano, to procento hráčů nějaké je, ale naprostá většina hráčů hraním hazardních her nevydělává. To ovšem neznamená samo o sobě, že jsou hned problémoví hráči, protože existuje celá řada činností, na kterých lidé prohrávají své peníze. A nedělá to z nich ještě problémové uživatele.