Můžeme na hazardu zbohatnout? „Hraní musí být především zábava,“ zdůrazňuje odborník
Pokud si někdo vsadí jednou za čas sportku nebo koupí stírací los, stále to z něj nedělá gamblera. Ale ve chvíli, kdy se mu to vymkne z rukou na úrok jiných zájmů, tak může nastat problém. Upozorňuje na to ředitel Institutu pro regulaci hazardních her Jan Řehola, který v rozhovoru s Vladimírem Krocem nastínil význam osvětové akce Týden zodpovědného hraní.
V čem vidíte smysl osvětové akce Týden zodpovědného hraní?
Má tři základní pilíře. Tím prvním je osvěta, to znamená, že chceme mluvit o tom, co to je problémové hraní hazardních her. Tím druhým je prevence – chceme komunikovat, jaká pravidla by si měl hráč natavit, aby hraní bylo pro něj zábava a nevymklo se mu z rukou. A tím třetím pilířem je pomoc, to znamená pro ty hráče, kteří už problém mají nebo se k němu blíží, tak komunikovat možnosti, které mají – kde vyhledat pomoc a kde dostanou pomocnou ruku.
V čem spočívá ten třetí pilíř? Jak pomoci lidem, kteří propadnou hazardu?
Čtěte také
Nástrojů je celá řada. Můžeme mluvit o legislativních nástrojích, ale náš projekt je samoregulační. Snažíme se vyvinout nástroj, který má včasně detekovat problém, který u hráčů může vznikat, včasně rozpozná, kdy může hráč nad hraním ztratit kontrolu. Pokud se něco takového děje, tak na to hráče upozorní a nabídne mu pomocnou ruku v podobě výzvy, ať si dá pauzu a nastaví limit. Nebo to může být odkaz na některé z našich poradenských center, kde dostanou odbornou pomoc.
Jak se na vaši iniciativu tváří státní orgány?
Iniciativu jsme představili v září tohoto roku, přijde mi, že stát ji vnímá velmi dobře. Hlavní snaha je být o krok napřed, nedělat plošnou regulaci, která problémovým hráčům nemusí tolik pomoct, ale vytipovat tři procenta problémových hráčů včas, dříve, než se u nich problém rozvine. A v případě, že se rozvine, tak těmto třem procentům adresovat pomoc. Místo jakéhosi kobercového náletu se zaměřit na problémové hráče a jim tu pomocnou ruku podat.
Hraní má být podle vás zábava. Kde tedy končí hra a začíná hazard?
To je velmi dobrá otázka a samozřejmě se na ni velmi složitě odpovídá, protože to je velmi individuální. Ale pokud bych to měl nějakým způsobem zobecnit, tak zábava končí tam, pokud hráč tráví hrou více času než by chtěl, pokud se mu vkrádají myšlenky na hru do dalších činností, pokud zanedbává své nejbližší, své koníčky. Pak už to přestává být zábava a je to jakýsi alarm, že by bylo dobré s tím něco dělat.
Dá se na hazardních hrách skutečně zbohatnout?
Procento hráčů, kteří se živí hraním hazardních her je skutečně velmi malé, takže určitě v některých případech se na tom zbohatnout dá. Ale lidé by neměli začít sázet s vidinou toho, že začnou vydělávat velké peníze a nebudou chodit do práce. To bývá velmi často cesta k problémům. Čili ano, to procento hráčů nějaké je, ale naprostá většina hráčů hraním hazardních her nevydělává. To ovšem neznamená samo o sobě, že jsou hned problémoví hráči, protože existuje celá řada činností, na kterých lidé prohrávají své peníze. A nedělá to z nich ještě problémové uživatele.
Související
-
Kdo nedrží sebe na uzdě, tak má malér, říká autorka knižního rozhovoru s koučem Marianem Jelínkem
„Celá léta jsem se zabývala výjimečnými medicínskými tématy, a osobnosti se k tomu nabalovaly,“ říká novinářka Renata Červenková.
-
Sport není jen o fyzickém výkonu, ale o nastavení hlavy, říká dálková plavkyně a běžkyně Bernardová
Hranice si stavíme sami v hlavách, vysvětluje dálková plavkyně a běžkyně Abhejali Bernardová, která v roce 2018 dokončila plaveckou výzvu Oceans Seven.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.