Muž, který vyrobil na šedesát člunů, už se těší na vlastní plachetnici
U polského pobřeží Baltského moře kotví desítky malých rybářských člunů. Většina z nich pochází z jedné malé dílny na poloostrově Hel. Rodina Strucků tady už od 18. století právě tyto dřevěné lodě ručně vyrábí. Posledním v rodu stavitelů typických bárek je pan Jacek Struck.
V nevelké dílně na břehu Baltského moře stojí na podpěrách dvě dřevěné lodě. Do jedné z nich právě vtlouká pan Jacek Struck měděné nýty.
„Jsem jediným v Polsku, kdo sám ručně vyrábí dřevěné lodě. Je to rodinná tradice, která se udržuje už po několik generací. Vyrábíme lodě bez jakýchkoliv plánů a výpočtů. Používáme jen svou fantazii a zkušenosti,“ říká mi padesátiletý řemeslník a vrtačkou hloubí díry v konstrukci lodi.
V životě už společně s otcem vyrobili na šedesát rybářských člunů. Hodně širokých, aby se na palubu vešlo co nejvíce ulovených ryb.
„Největším problémem je získat dobrý stavební materiál čili dřevo. Ale znám pár dobrých lesníků, kteří pro mě hledají ty nejlepší kusy,“ říká.
Výroba menší lodi trvá přes čtvrt roku
Pan Jacek dlátem opracovává dřevěný hranol, na který se pak nasune kabina lodi. „Dřevo na výrobu člunů se nemění. Základem je tvrdý dub a modřín, který je velmi odolný proti hnilobě a rozpadu. Na přání klienta můžu ještě interiér lodi vyzdobit mahagonovým a týkovým dřevem,“ popisuje.
Výroba menší, šestimetrové lodi trvá tak čtyři měsíce. Osmimetrová plachetnice je hotová za půl roku a stojí zhruba půl miliónu korun.
„Jednotlivé vrstvy obložení lodi se ohýbají nad párou. Dřevo je pak velmi tvárné a dá se s ním dobře pracovat. Po ochladnutí pak drží danou formu,“ vysvětluje mi pan Jacek, který musí k sobě všechny desky ručně přinýtovat. „Na takovou šestimetrovou loď musím vyrobit až devět set nýtů,“ dodává.
Nejlépe se rybaří nad ránem
Největší satisfakcí je pro něj okamžik, kdy loď zaveze na moře. Vyzkouší, jak plave, co se mu povedlo a co je potřeba ještě doladit nebo vyměnit. Většina menších rybářských lodí kotví na písečných plážích Baltu a z vody je vždy tahá traktor.
Jedna taková sedmimetrová, velmi prostá loďka, vyrobená panem Struckem, právě dorazila ke břehu.
„Začínáme lovit tak kolem třetí ráno a končíme po rozednění. Nejlépe se ryby chytají nad ránem, kdy je moře nejklidnější a nefouká ještě vítr,“ říká mi jeden z rybářů a už je kolem něj chumel lidí.
Už se těší na vlastní plachetnici
„Do osmdesátých devadesátých let jsme stavěli výhradně rybářské čluny. Postupně se ale rybáři zaměřili na turismus a dnes pro ně vyrábíme spíše výletní lodě,“ dozvídám se.
Pan Struck vypíná brusku a jdeme před dílnu, kde stojí velká dřevěná plachetnice. Tu si pan Jacek staví pro sebe už sedmnáct let.
„Až bude hotová a já v důchodu, tak na ní budu společně s ženou plachtit po Baltu. Už se na to těším,“ dodává stavitel.
