Mumie už asi neprozradí, co se v Grónsku stalo

Před třemi dny jsme na lodi Fram, patřící norské společnosti Hurtigruten, vypluli podél západního pobřeží Grónska od Polárního kruhu směrem na sever. Nyní na palubě supermoderního plavidla doplouváme do míst, jež by se dala označit za samo srdce grónské historie. Naší zastávkou je Uummannaq, ležící téměř 500 kilometrů severně od Polárního kruhu přímo naproti jiné grónské vesnici Qilakitsoq.

Jak připomíná místní muzeum, právě v těchto končinách došlo v roce 1972 k jednomu z vůbec nejunikátnějších arktických objevů. Grónští bratři Hans a Jokum Grönvoldovi z Uummannaqu totiž na lovu objevili osm velmi dobře zachovaných mumií ve dvou hrobech či spíše pod dvěma kamennými mohylami.

Tradičním inuitským způsobem byly pohřbeny někdy kolem roku 1475. Na sobě měly teplé oblečení, aby jim v novém životě, který měl podle tehdejší víry přijít hned po životě právě skončeném, nebyla zima. Nejmladšímu chlapci bylo v době skonu teprve šest měsíců. Jedná se tak o vůbec nejstarší arktické obyvatele, jimž se díky chladnému a suchému grónskému klimatu i dnes můžeme podívat přímo do tváře.

Zvláštní bylo, že prvních pět let po objevu, ačkoliv jej dotyční bratři v souladu se zákonem nahlásili úřadům, se o čerstvě nalezený hrob nikdo nezajímal. Až koncem 70. let se situace zlepšila. Objev pak vzbudil celosvětovou pozornost a postavička půlročního dítěte se dostala až na obálku časopisu National Geographic.

"Poskytují nám spoustu informací, protože vůbec poprvé můžeme skutečně vidět, jak tu lidé před 500 lety žili, z jakých kůží si vyráběli své šaty, jak se pohřbívali," říká historik grónského národního muzea z Nuuku Hans Lange a dodává: "Dodnes ovšem nevíme, proč tito lidé vlastně zemřeli. Ačkoliv byly mumie důkladně prozkoumány, důvod jejich smrti zůstává stále záhadou."

Na tělech mumií vědci nenašli žádné stopy násilí. Nebyly tu ani příznaky tuberkulózy, tedy nemoci, která byla v minulosti pro Gróňany nejzhoubnější.

Naděje na to, že na největším ostrově světa budou objeveny ještě starší, byť třeba i méně zachovalé ostatky dávných obyvatel, je poměrně malá. Až do 15. století totiž Inuité své mrtvé pohřbívali tak, že je vhodili do moře. Věřili, že Matka Příroda, která si je vezme, žije pod mořskou hladinou.

Arktická loď Fram|foto: Malik Milfelldt, Greenland Tourism & Busi

Po svém objevení putovaly mumie z Qilakitsoqu za vědci do Dánska a poté zpět domů do Grónska. Dnes jsou ty nejzachovalejší z nich vystaveny v národním muzeu v hlavním městě Nuuku a místo svého posledního odpočinku naposledy měnily letos v červnu, kdy byly z vitrín uprostřed jednoho z hlavních muzejních sálů přestěhovány do přítmí malého sálu na samém konci muzejní expozice.

"Nastoupil jsem sem před třemi lety a seznal jsem, že mumie potřebují víc respektu, než se jim dostávalo. Ležely ve vitrínách a lidé se na ně dívali shora jako na všechny ostatní exponáty. Pro zvýšení respektu k nim, tak jako ke každým mrtvým, jsme je teď umístili tak, že se na ně návštěvníci dívají z odstupu," řekl mi k tomu přímo v Nuuku ředitel tamního národního muzea Daniel Thorleifsen.

V Ummannaqu se při pohledu na protější loveckou vísku Qilakitsoq nepřestávám divit otázkám, jimiž se již od konce 70. let musí zabývat každý, kdo s osudem zdejších mumií přišel do styku. Zemřeli lidé, jež zdejší příroda změnila v mumie, spolu, nebo odděleně? Bylo nejmenší dítě, mající po objevu vůbec nejlépe zachované tělo, ponecháno ještě zaživa u mrtvé matky, až samo zemřelo? A proč mezi mumiemi není byť jen jeden jediný dospělý muž? Nikdo jiný než věda tyto problémy nemůže zodpovědět. A vzhledem k tomu, že se tak dosud nestalo, se tak nemusí stát už nikdy.

Nedozvěděl jsem se ani to, zda bratři-objevitelé Hans a Jokum Grönvoldovi v Ummannaqu ještě žijí. Na pátrání po nich už mi bohužel nezbyl čas. Fram právě zvedala kotvy a vyplouvala dál na sever. Grónsko zkrátka nevydává svá tajemství jen tak každému a na počkání.