Moskvanům je umění z KLDR tak nějak povědomé
Šťastní dělníci a rolníci ve slévárně nebo na poli, veselé děti před nablýskanými domy, vojáci hrdinně bojující s nepřítelem. Zní vám tyhle výjevy trochu jako návrat do minulosti? Možná vás překvapí, že jde o výjevy veskrze současné. Jedna z moderních moskevských galerií totiž přivezla divákům obrazy ze země, kde je socialistický realismus stále naživu. Výstava prací severokorejských umělců, které překračují hranice uzavřené země jen velmi zřídka, nese titul Pod ledem stále teče voda.
Živé umění jednoho z nejizolovanějších režimů světa, nebo čirá propaganda? Tato otázka asi napadne každého, kdo projde sály moskevské galerie Vinzavod. Budovatelská hudba podmalovává dojem z obřích pláten a plakátů severokorejských umělců, která jakoby vypadla – přinejmenším svými náměty – z nejlepších sovětských dob.
S kurátorkou výstavy Annou Zajcevovou stojíme před obrazem nazvaným Krásná duše. Malé děvčátko na něm pomáhá svému dědečkovi s prací na železniční trati. Na vedlejším plátnu si od práce na poli oddechuje usmívající se mladý pár oblečený do montérek, na obzoru je čeká nastartovaný traktor.
„Cílem výstavy je ukázat lidem umění, které měl jen málokdo možnost vidět. KLDR je jednou z nejuzavřenějších zemí světa, máme o ní jen omezené informace. Další rozměr je nabídnout ruskému divákovi možnost reflektovat vlastní minulost. Na rozdíl od západních zemí nám jsou podobné práce velmi povědomé. Dobu, v níž vznikly, ale lidé dodnes vnímají velmi rozporuplně. A výstava by mohla jednou z možností, jak se s historií vyrovnat,“ vysvětluje motivy organizátorů Anna Zajcevová.
A jak se zdá, na řadu návštěvníků má přehlídka přesně takový efekt. „Můj první dojem? Ještěže jsme se nedožili něčeho podobného a vydali se nakonec jinou cestou. A také mě napadá, že všechno, co tu vidíme, je dílem Sovětského svazu a odpovědnost by mělo převzít i Rusko, které by mělo strádajícím lidem ze Severní Koreje nějak pomoct,“ říká 47letý manažer počítačové firmy Igor Splavnik.
Souhlasí s ním i o rok mladší módní návrhářka Olga. „Je to jak výlet do minulosti. Tohle všechno nás mohlo čekat, nebýt změn. Z hlediska umělecké tvorby je to však ohromně zajímavé. Obdivuju techniku malby a hlavně vyšívané obrazy, které mají v tamním regionu tisíciletou tradici,“ dodává umělkyně Olga, která nepochybuje, že i přes ideologický nános je vystavená díla možné považovat za umění.
O tom je přesvědčena také kurátorka Anna Zajcevová. I když připouští, že všechny obrazy vznikly na zakázku severokorejského režimu a reprezentují zcela konformní proud umění. Vytvořili je umělci ze svazu Mansudae, oficiální „tvůrčí“ organizace. Její členové – režimem několikanásobně prověření – mají za sebou takové zakázky, jako jsou třeba patriotistické mozaiky v pchjongjangském metru.
Také ideologický náboj výstavy však zjevně má své příznivce. Třicetiletý Andrej nešetří na adresu Severní Koreje nadšením: „Jejich propaganda je založená na humanismu a lidských hodnotách. Obrazy ukazují lásku k vlasti, blízkým, úctu k starším lidem – všechno to, co u nás není. My máme jen opilce a rozvrácený stát.“
„V Severní Koreji jsou samozřejmě velmi izolovaní, ale je vidět, že okolnímu světu nic nezávidí a jsou šťastní tak, jak jsou,“ pěje mladík označující se za příznivce levicového hnutí ódu na režim, jehož obyvatele podle zpráv uprchlíků trápí hlad, bída a strach z pracovních lágrů při sebemenším náznaku projeveného odporu.
Nemají organizátoři obavy, že výstavou místo dalšího úhlu pohledu jen pomůžou vytvářet v zahraničí obraz, po němž Pchjongjang tolik touží? Anna Zajcevová z toho strach nemá. „Kulturní události nikdy nemají ve společnosti tak velkou odezvu a tak zásadní vliv. Snažili jsme se výstavu co nejvíc odpolitizovat. A navíc – také v Rusku už se lidé o Severní Koreji můžou dozvědět i z jiných zdrojů. Je na nich, aby si udělali názor sami,“ dodává kurátorka.
