Modlitební setkání představitelů křesťanských církví

7. leden 2006

Leden je už tradičně měsícem, kdy probíhají ekumenická modlitební setkání. Pořádá se jednak Alianční týden modliteb, který organizuje Česká evangelikální aliance, a jednak Týden modliteb za jednotu křesťanů, který pořádá Česká biskupská konference a Ekumenická rada církví. Málokdo ale ví, že se v lednu scházejí ke společným modlitbám také vrcholní představitelé církví. Jejich setkání probíhá každý rok na půdě jiné církve. To letošní se uskutečnilo ve čtvrtek 5. ledna v rotundě svatého Kříže v Praze, tedy na půdě církve starokatolické. Na podrobnosti o tomto setkání jsem se nejprve zeptala biskupa Dušana Hejbala.

Jak dlouho se už představitelé církví scházejí ke společným modlitbám?

"Někdy od počátku 90. let, takže to vzniklo v porevoluční náladě, kdy se konstituovalo nové společenství Ekumenické rady církví. Vzniklo to tak, že jsme si všichni skoro současně uvědomili, že se scházíme, abychom schůzovali, radili se, diskutovali a hlasovali, ale že nám chybí setkání, které bude jenom modlitební."

Na jakých místech to probíhá?

"Střídá se to po všech možných církvích, takže jsem ho zažil u Církve bratrské, u slovenských evangelíků, u husitů, u Českobratrské církve evangelické atd. Letos poprvé to bylo u nás."

Představitelé jakých církví se zúčastnili toho letošního modlitebního setkání?

"Obráceně: nebyli římští katolíci, kteří se omluvili, omluvili se pravoslavní a postrádal jsem také adventisty."

Během modlitebního setkání představitelů církví posloužil Slovem Božím synodní senior Českobratrské církve evangelické Joel Ruml a poté následovaly společné modlitby. To byla hodně silná chvíle a často si říkám, že i my, řadoví členové církve, bychom se mohli takto ke společným modlitbám scházet. Po modlitbách následovalo malé občerstvení v Communiu a já jsem tuto chvíli využila k malé anketě mezi účastníky setkání. Oslovila jsem pět lidí:
- předsedu Církve bratrské a Ekumenické rady církví Pavla Černého,
- biskupa Starokatolické církve v ČR a místopředsedu Ekumenické rady církví Dušana Hejbala,
- synodního seniora Českobratrské církve evangelické Joela Rumla,
- superintendenta Evangelické církve metodistické Josefa Červeňáka a
- zástupce biskupa Apoštolské církve pro vzdělávání Aleše Navrátila.

Slovem Božím posloužil Joel Ruml, synodní senior Českobratrské církve evangelické

Otázky byly dvě:

1. Co pro Vás osobně znamená modlitební setkání představitelů církví?

Pavel Černý: "Je to pro mě úžasná příležitost začít společně nový rok a začít ho tak, jak by církev měla začít - to znamená se všemi dohromady. Protože sám věřím, že církev je jedna a že jsme jenom těmi svými tradicemi a pochopeními rozděleni do těch jednotlivých větví, ale ekumenické modlitební setkání je krásná věc."

Dušan Hejbal: "Nesmírnou vzpruhu a osvěžení. Pociťuji to tak, že člověk uprostřed toho shonu, který vůbec není jenom o duchovních věcech, s nimi jen vzdáleně souvisí, se potřebuje zastavit, nadechnout a sklonit se před Pánem, chválit ho a prosit ho."

Joel Ruml: "Asi hodně, takový okamžik, kdy nemusíme nic řešit, nemusíme nic rozhodovat, a kvůli tomu se většinou představitelé církví scházejí, a strávíme spolu jistý čas jenom proto, že jsme křesťané, vyznáváme Pána Boha a cítíme se členy jeho lidu. Takže hlavně toto pro mě setkání znamená a také to, že nemusíme fungovat jako funkcionáři, pohlaváři."

Josef Červeňák: "Vždy, když se lidé setkávají v nějakém společenství, které má rozhodovat, které má dělat nějaké společné kroky, tak je určitě dobře, když se znají i z jiné stránky než jen z toho profesního nebo odborného hlediska. My jako představitelé církví nebo zástupci vedení církví se můžeme takto poznávat i po té osobní stránce jako křesťané, můžeme si lépe rozumět ve všech těch pohnutkách, které nás vedou k nějakému rozhodnutí. Já jsem za to velice vděčný a myslím, že tím se upevňuje i ta vazba mezi společenstvím mezi církvemi."

2. Za co se modlíte, aby se stalo v církvi v naší republice během tohoto roku?

Pavel Černý: "Velmi mi leží na srdci, aby církve našly skutečně to, co je jejich misií na počátku 21. století v této republice. Abychom byli schopni najít to, co naše společnost skutečně potřebuje a jak odpovědět a jak prezentovat evangelium srozumitelným způsobem. Za to se modlím, protože jsem přesvědčen, že v této době postmoderny je u nás mnoho hledajících lidí, kteří touží po opoře. A já jsem přesvědčen, že hledají Boha a že jde o to, abychom jim ho srozumitelně předložili."

Dušan Hejbal: "Tak v Církvi s velkým C: abychom k sobě našli cestu, abychom si byli ještě víc bližší, abychom si přestali hrát na umělé bariéry, protože ten svět, který se na nás kouká zvenku, se spíš podivuje tomu, že s tak malými rozdíly vůbec existuje tolik denominací. A co se týče naší církve - stále stejně: aby byla tím malým seménkem, z něhož vyroste strom, v jehož korunách mohou hnízdit ptáci. To je moje modlitba stálá."

Joel Ruml: "Když se modlím za církve, tak hlavně za to, abychom v církvích dokázali rozumět tomu, co tato společnost hledá, co lidi zajímá a co my jim můžeme nabídnout. To se netýká tohoto roku, ale vůbec mého fungování jako faráře, abychom dokázali ve vstřícnosti porozumět a něco podnítit, nabídnout, ne vést, nebo určovat nebo diktovat, ale nabídnout jiný styl myšlení, než kterým se kde kdo zaměstnává."

Josef Červeňák: "Tak v tomto roce nebo každý rok... Vybavuje se mi slovo Pána Ježíše z kázání na hoře, že máme všichni usilovat o království nebeské, a myslím si, že to platí i pro nás jako společenství církví, abychom usilovali o to, co je Boží - teď to nechci říkat jako nějakou frázi nebo klišé, schéma - ale abychom rozpoznávali tu společnou cestu, abychom se dovedli vzájemně zohlednit, abychom šli společně pro ten vyšší zájem, nejenom abychom hájili to své. Ono to vždy tak platí, že košile je bližší než kabát, ale musíme vidět, že jdeme spolu a že jsme ve službě. To poslání Pána Ježíše je, abychom tomuto světu zvěstovali evangelium a to evangelium je jeho, ne naše."

Aleš Navrátil: Hlavně mi leží na srdci, aby církve byly slané, to znamená, aby se nepřizpůsobovaly tomuto světu, ale skutečně byly tím ukazatelem, jakým způsobem lidé mají žít a jednat pro tuto společnost.

Modlitebního setkání se zúčastnil také Miloslav Kloubek, který šest let pracoval jako vojenský kaplan. V současné době je místopředsedou Církve bratrské a na část úvazku působí jako externí poradce ministra obrany. Zeptala jsem se ho, co mu leží na srdci, když se modlí za službu vojenských kaplanů.

"Hodně vyhlížím, aby se našel někdo, kdo by do této služby šel po nás, kteří už odcházíme do civilu, protože je to služba časově omezená. To tedy vyhlížím a k tomu nabádám představitele církví, aby se za to modlili, a modlím se i za to, aby vojenští kaplani v té službě obstáli, protože je to služba poměrně dost náročná, je při ní hodně vzdalování od rodin, od společenství, hodně cestování do ciziny za vojáky, povzbuzování. Ale ta služba nese úžasné výsledky, vojáci to přijímají vděčně, až bych řekl, že mnozí nadšeně, a tak si myslím, že je to velmi užitečné."

Spustit audio