Mladí Brazilci tančí passinho a doufají, že jim pomůže překonat předsudky i hranice favel
Karneval, samba, bossanova, to jsou pro nás symboly Brazílie. Jenže v současnosti se hlavně v tamních chudinských čtvrtích rozvíjí něco úplně jiného. Jak vypadá třeba tanec passinho, můžete vidět i vy na festivalu Kino Brasil v pátek a v sobotu v pražském kinu Oko. Mě nadchnul nejen filmový dokument, ale hlavně samotný tanec a celá kultura s ním spojená. Vydal jsem se proto na bitvu tanečníků Riu de Janeiru, kde se soutěžilo právě i v passinho.
Dýdžejové, mladí lidé většinou v čepicích, oblečení do sportovních značek, typická hudba favel-funk. Z krytého hřiště jedné neziskovky ve favele Pavao Pavaozinho je vidět dolů na bohatší čtvrti Ria.
Nadšený dav vytvořil uprostřed kruh – ring, kde se odehrává bitva tanečníků.
Mladí lidé sem přijeli nejen z různých koutů Ria de Janeira, ale vlastně celé Brazílie. Akce se jmenuje Tančí celá favela a je to jen jedna z mnoha podobných akcí.
Vždy dva tanečníci nastoupí v ringu proti sobě. Skáčou, sekají nohama, dělají akrobatické figury. Jejich výkony posoudí rozhodčí a ti úspěšnější pak pavoukem postupují až do finále.
Každý styl – break, hip hop, krump, a passinho – má svého rozhodčího, který tanečníky, mnohdy malé kluky, sleduje ostřížím zrakem a rozhoduje o vítězi. Jedním z nich je i mladík s přezdívkou Cebolinha – Cibulka.
Otec zakladatel a mrtvý hrdina
„Začínal jsem s passinhem v roce 2004, jsem jedním z prvních, kdo to tancoval. Společně s šesti kamarády jsme ho zdokonalovali a dnes je z něj profesionální tanec. Ve funku můžeš všechno smíchat. Přidali se i další, dali jsme to do mixéru a bylo to,“ popisuje.
Byla to nejdřív legrace. Nikdo nečekal, kam se to vyvine.
Umění Cebolinhi a jeho kamarádů se díky internetu, sdílení videí a sociální síti Orkut rozšířilo do všech favel v Riu. A teď dělá porotce! Jeho kariéru v polovině zachytil filmař Emílio Domingos, kterého funk a z něj vzniklé passinho fascinovaly.
„Už dávno neplatí, že hlavní zábavou mladých je samba nebo bossanova. Velké taneční party s funkem jsou největší zábavou městské mládeže. Každý víkend na nich tancuje celkem víc než milion lidí,“ přibližuje tvůrce dokumentu s tím, že na některých party se sejde i 10 tisíc lidí.
Gambá, jeden z tanečníků a hlavních postav dokumentu, zvaný také Král Passinho, nedlouho po začátku natáčení zemřel. Po silvestrovské noci, za dosud nevyjasněných okolností.
„Byla to obrovská ztráta. Stal se obětí předsudků. Zabili ho, protože si ho spletli se zlodějem. Udělal jsem ten film taky proto, abych skoncoval s předsudky okolo funku,“ tvrdí Emílio.
Prospěšná zábava, nebo drogy a rasismus?
Funk si podle něj mnozí Brazilci stále spojují spíš s hlukem a s drogovými dealery, kteří se na víkendových party vyskytují. A dál existují i předsudky a rasismus vůči obyvatelům favel. Passinho ale může sloužit i jako příklad.
„Byla to nejdřív legrace. Nikdo nečekal, kam se to vyvine. Dnes dělám vystoupení, dávám lekce, mám taneční skupinu. Díky bohu, passinho živí mě i mou dceru,“ říká tanečník Cebolinha, který dal své dceři jméno po mrtvém kamarádovi.
„Tanečníci passinha jsou teď pořád v televizi, stala se z toho móda. Když to vidí další kluci ve favelách, je to pro ně příklad,“ pokračuje. „To, co vzniklo u nás, slaví úspěch i mimo favely, ve světě. To je pro kluky z chudinských čtvrtí důležité.“
Passinho dokáže nejen uchránit mladé před zločinem, ale podle režiséra Emília Domingose také boří předsudky těch, kdo se na „faveláky“ dívají skrz prsty. A třeba i díky Cebolinhově profilu na sociálních sítích, který mohou hltat nejen mladíci, kteří se tu sešli.
Nedávno na něj napsal, že právě díky penězům, doslova vydupaným ze země, mohl koupit pro babičku elektrospotřebiče, které nikdy neměla anebo už jí dosloužily. Prý to byla jedna z nejlepších chvil v jeho životě.
