V šesti si zamiloval chemickou laboratoř, ve čtrnácti se stal pomvědem. Na studijním oddělení si mysleli, že si dělá legraci

„Mně se líbila ta pravidla – že tam člověk musí mít plášť, musí používat ochranné pomůcky, ta práce má jasně daný postup,“ vzpomíná Tomáš Gazárek, proč si už jako šestiletý zamiloval chemickou laboratoř.

Noc vědců a první Malý chemik

S rodiči chodil na akce jako třeba Noc vědců a sledoval předváděné pokusy.

„Byly to takové ty líbivé pokusy, jak si třeba člověk dá modrou skalici do vodního skla, začnou z toho vyrůstat takové stromečky a nejrůznější tvary, to bylo zajímavé. Pak bylo efektivní zapalovat si manganistan draselný glycerinem, což je taky moc pěkná reakce.

Čtěte také

Tisíc sledujících jsme se studenty oslavili, odpálili jsme kilo střelného prachu, usmívá se oceňovaný učitel chemie

V pozdějším věku jsem dostal prvního Malého chemika. Ten mě nikdy popravdě nebavil, protože to jsou takové ty bezpečné chemikálie, ze kterých si člověk vypěstuje krystal a tam to končí,“ vypráví Tomáš Gazárek.

Předmět chemie se na základní škole začíná učit v sedmé třídě. To už Tomáš většinu teorie znal. „Na chemii jsem měl úžasného učitele, který když viděl, že to někoho baví a zajímá, nechal mě probírat více do hloubky, a hlavně mi umožnil dělat všechny ty pokusy.“

Pomocná vědecká síla

V té době chemická fakulta v Brně hledala pomocnou vědeckou sílu z řad bakalářů nebo šikovných středoškoláků. A čerstvě čtrnáctiletý Tomáš se o tuto práci přihlásil. Následovala asi půlroční e-mailová korespondence a pak konečně i osobní setkání s vedoucí studijního oddělení.

Čtěte také

Ve dvanácti letech sestavil z dílků ze stavebnice a překližky funkční orloj. O čtyři roky později je vrchním věžním hodinářem

„Její první reakce, když mě uviděla ve dveřích: ‚To jste vážně vy? Aha, já jsem čekala, že sem přijde nějaký senior nebo že si z toho někdo dělá legraci. Já jsem vám celou dobu nevěřila, že přijde čtrnáctiletý kluk,‘“ popisuje se smíchem Tomáš Gazárek.

„Ta práce spočívala v měření hydrogelů a jejich spektra a musí se dělat velice pravidelně, takže čtyři dny v týdnu minimálně, aby bylo možné tato měření dělat. Což jsme se dohodli, protože na základce toho člověk moc nemá na práci. Od té doby jsem tam začal chodit a tohle drželo další tři roky,“ vzpomíná.

Období vysoké školy

Mezitím Tomáš Gazárek nastoupil na Střední průmyslovou školu chemickou. První dva roky při studiu stále pracoval v laboratoři na vysoké škole. Po maturitě nastoupil k dálkovému studiu na chemické fakultě Vysokého učení technického. Mohl by si tam připadat jako mazák, ale nakonec bylo všechno jinak.

Čtěte také

Chtěl bych hrát v Rudolfinu a vyhrát světovou soutěž, říká 14letý akordeonista. Cvičí 4 a půl hodiny denně

„V podstatě jsem nedokončil ani první semestr, protože jak mě nebaví ty jednoduché cesty, v některých případech bych je ocenil a třeba u nějaké pokročilé matematiky a fyziky mi přišlo naprosto zbytečné se to učit zpaměti, když v současné době to každý počítá přes nějaký počítač. Plus jsem do toho měl samozřejmě práci a už to nějak nešlo kombinovat a bohužel se mi nepodařilo vystudovat vysokou školu,“ vypráví s úsměvem.

Budoucnost?

Absence vysokoškolského diplomu mu ale nezabránila najít práci ve farmaceutické firmě, kde má k milované chemii stále blízko. „Dostat se do nějaké laboratoře a vidět to tam je vždycky krásné. Já mám docela velkou výbavu stále doma, spoustu laboratorního skla, a co mě hodně baví, je udělat destilaci s vodní parou a tím zachycovat silice hřebíčku. Ten produkt je úžasný.“

Začínat nové věci jde do šedesátky pořád dobře. Takže ještě mám čas.

Původně přitom uvažoval o tom, že se vědě bude věnovat na té nejvyšší úrovni. „Tyhle tendence tam byly, ale člověk se taky musí rozhodovat podle toho, co chce a mně jde i jiná věc než chemie, třeba komunikace s lidmi, aspoň si to troufám říct. Teď mě určitě spousta lidí zpochybní. Je tam větší příležitost nějakého uplatnění, co se týče třeba financí,“ zamýšlí se.

Takže nobelista Gazárek nebude? „To jsem neřekl, vždycky možnosti jsou. Četl jsem pár článků s jedním lékařem, který říkal, že život končí v šedesáti, že začínat nové věci je po šedesátce náročné. Do šedesátky to jde pořád dobře. Takže ještě mám čas,“ věří mladý a stále nadějný chemik Tomáš Gazárek.