Ve dvanácti letech sestavil z dílků ze stavebnice a překližky funkční orloj. O čtyři roky později je vrchním věžním hodinářem

„Toto je část, která odbíjí čtvrt hodiny na malý zvon – čtvrťový zvon. A když je celá hodina, tak se tady rozjede ještě další část. A ta zase chce odbíjet na velký zvon celé hodiny.“

Ve věži kostela sv. Ignáce na jihlavském náměstí 16letý Vojta Blažek představuje ne jeden, ale soustavu dvou propojených hodinových strojů. „Jeden je ještě ten původní, z 18. století. Menší stroj, ten novější, dá každou minutu impuls a popojede s velkým strojem o vzdálenost jedné minuty.“

Zvon Zuzana, Jihlava|foto:Daniel Zach, Český rozhlas

Nejenže mechanismy Vojta znovu rozhýbal, ale sám i přidal vylepšení. „Je tady taková vychytávka, což je vlastně elektromagnet u kyvadla, a ten mi pomáhá s přesností hodin – na těch pár vteřin, o kterých se to předešlo, elektromagnet chytne kyvadlo, hodiny to zastaví a čeká to.“

Orloj z Merkuru

Dřív si Vojta při sestrojování vypomáhal dílky z Merkuru. „Stroj jsem teď renovoval do dokonalejší podoby, bezporuchové, ale to už s Merkurem úplně nejde. Ale minimální části tady stále jsou, ale jsou to většinou jen nějaké plíšky.“

Od dětství ze stavebnice skládal jednoduché strojky, a když ho pak uchvátil hodinový mechanismus, sestavil v zahradním domku u prarodičů vlastní orloj – z Merkuru a směsi dílů od dědy.

Čtěte také

Klasické hodinky přežijí, i když nás válcují iPhony, tvrdí světoznámý český hodinář

Tehdy 12letý Vojta už své dílo předváděl i do rozhlasu: „Tady je převod, který stlačil měch. Přemýšlel jsem, jak to udělat – na pražském orloji jsou takové trumpetky, ale tady jsem žádné trumpetky neměl, a tak jsem vzal malou dětskou harmoničku.“

„Třeba ta slabá, pětimilimetrová překližka, to jsou vlastně stěny od starých skříní,“ dodává Vojtův dědeček. Ve věku šestnácti let je v Jihlavě a okolí Vojta Blažek vrchním věžním hodinářem. „Pak se ještě starám o hodiny ve Vyskytné nad Jihlavu, které v sobě nemají elektroniku vůbec žádnou.“

Zuzana zvoní srdcem

Ve výšce nad městem a v návaznosti na hodiny našel ještě další hobby – zvony. „Když zvoníme více jak minutu, beru si sluchátka,“ usmívá se Vojta. Sedmitunová Zuzana na svatojakubské věži kvůli svojí síle nemůže zvonit denně. Poškodila by statiku věže.

Čtěte také

Chytré hodinky ty klasické nevytlačí. Je do nich zakleto půl tisíciletí, vypráví hodinář

„Na ty největší svátky se Zuzanou zvoníme jenom srdcem. Je to kompromis, než aby úplně mlčela.“ Na běžné zvonění si tu našel zvon Holomek, víc než dvacet let nepoužívaný.

„Řekl jsem si, že se na něj nezvoní jen z důvodu, že není kdo by na něj chodil zvonit. Teď už na něj zvoním každou neděli před mší, což je o půl jedenácté.“ Budoucnost ale dál vidí u hodinových mechanismů. Po strojní průmyslovce by se chtěl věnovat i jejich restaurování.