Místo budíku přijde mesaharátí
V některých částech arabského světa stále chodí o ramadánu nočními ulicemi muž jménem mesaharátí. Razantním bubnováním a křikem nelítostně budí spáče, aby se stačili najíst před začátkem celodenního půstu. Letos se rámus jinak tichými ulicemi šíří už kolem třetí hodiny ráno.
Představte si, že po dlouhém pracovním týdnu potřebujete dospat chybějící hodiny. Spokojeně ležíte ve své posteli. A najednou se vám uprostřed noci přímo pod vašimi okny ozve tohle. To je mesaharátí. Muž s bubnem a silnými hlasivkami, jehož sezónní profese vznikla už ve středověku.
Během posvátného měsíce ramadánu nesmějí muslimové za denního světla jíst a pít. Aby se proto zásobili ještě za tmy dopředu a pozřeli takzvaný sahúr, musel je někdo spolehlivě vzbudit. Tady ve východním Jeruzalémě to má dodnes na starost pan Ibráhím Sonokrot: "Tadyhle doprava. Projdu celou čtvrtí Vádí al-Džouz a pak se vrátím na Saláhaddínovu ulici."
Muslimský kalendář je lunární a oproti našemu gregoriánskému se každoročně posouvá o deset nebo 11 dní. Jestliže tedy letos ramadán začal 1. září, příští rok to bude kolem 20. srpna. To znamená delší dny, delší půst, a také dřívější noční nástup mesaharátího. "Dělám to už třicet let. Musím tuhle tradici udržovat! Normálně se živím více než 40 let jako zmrzlinář v Rámalláhu. Mesaharátího ale dělal můj otec, děda, všichni předkové. Více než sto let náš rod působil jako mesaharátí u Ibráhímovy mešity v Hebronu," svěřil se Ibráhím Sonokrot.
Ve většině muslimských oblastí už tato tradice vymizela. Místo bubnu přišly budíky, hodinky, mobily. Pan Sonokrot je ale patřičně hrdý na staré dobré časy. "Haló doktore, budu v československé televizi!!!" křičí na rozespalého muže v okně a má samozřejmě na mysli Český rozhlas. A hned se obrací na mě: "To je doktor Jahjá, to jsou mí přátelé."
Šedesátiletému muži s bílým plnovousem temnými ulicemi sotva stačím. "Celou čtvrť Vádí al-Džouz! Po celý ramadán! Každý den hodinu a půl!" Na některých nárožích už nás očekávají skupinky lidí v pyžamech. "Děti ho chtějí vidět, rády vstanou. Myslím ale, že jednou to stačí!" Další zvědavec tu podle všeho není poprvé. "Jsme rádi, že tahle tradice existuje. V minulosti mesaharátí na konci ramadánu obcházel domácnosti a dostával spropitné. Myslím ale, že tenhle to pro peníze nedělá, znám ho."
Jiné než pochvalné hlasy teď asi neuslyším. Kdo má totiž k nočním výpravám mesaharátího jakékoli výhrady, toho v ulicích jistě nepotkám. Spíš se skrývá v posteli s pořádně tlustým polštářem na hlavě.
