Miroslav Michálek

Jak Miroslav Michálek v úvodu rozhovoru poznamenává, mezi lidmi jsou zakořeněny postoje, kterých si běžně ani nevšimneme. „Právě ty jsou nejhůře pojmenovatelné,“ domnívá se s tím, že lidé se často obávají mluvit o postižení. Lidé mají při setkání s nevidomým tendenci křičet, jako by byl dotyčný neslyšící. Navíc i při komunikaci s nevidomým je dobře dívat se dotyčnému do očí. „Poznám, odkud plyne řeč, jakým směrem,“ dokládá Miroslav Michálek a posluchače vyzývá k otevřené komunikaci. „Mluvte s námi jako s kýmkoliv jiným.“

Mnozí lidé mívají tendenci pomáhat nevidomým za každou cenu. Podle Miroslava Michálka je třeba svou pomoc nabídnout, ale nevnucovat. „Kdyby mi každý nabízel pomoc, ztratil bych soustředění a byl bych nejspíš velmi neklidný,“ vysvětluje. Při nabízení pomoci je tedy třeba použít svou intuici. „Někdy se mi stává, že mě někdo popadne a ukáže mi to, co bych podle něj měl potřebovat. Tomuto způsobu říkám stěhování skříní,“ popisuje s úsměvem Miroslav Michálek.

Za největší překážky považuje Miroslav Michálek ty, které jsou umístěny od pasu nahoru. „V takových chvílích mi nepomůže ani bílá hůl, kterou osahávám chodník nebo povrch. Jednou se mi například stalo, že jsem narazil do otevřených dveří auta,“ zmiňuje nepříjemnou chvíli.

Moderátorka Hanka Shánělová se Miroslava Michálka ptala i na dobrovolnictví nebo fungování nadací. A ve vysílání došla řeč i na benefiční večer Světlo pro Světlušku.

Záznam celého rozhovoru s Miroslavem Michálkem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.