Milan Slezák: Čest Wernerově památce

Na internetové chaty, v jejichž rámci komentuje kdekdo kdeco, mám vyhraněný názor – a straním se jich. Nejen proto, že věcně vám dají málo, a ani ne pouze proto, že v nich bývá tolik ubohosti, zapšklosti, špíny a nepoučenosti. Já si hlavně myslím, že za svým si má člověk osobně stát. A tady vám silné názory podsouvají lidé, kteří se v pohodlí skrývají za pseudonymy a srdnatě, protože anonymně, prskají do světa svou zlobu.

Jako jistý honza 999. Neuvádím ten pseudonym náhodou, udělal jsem totiž výjimku a podíval se na jednu internetovou diskusi provázející smrt pátého českého vojáka z afghánské mise. Honza 999 třeba soudí, že zesnulý Adrian Werner „za nás bojoval asi stejně, jako za totáče bojovali papaláši za lepší život lidu – jen hubou“. Stejný pisatel uvedl, že se rotmistrovi Wernerovi nedostalo ničeho více, než co si plně za vydělané peníze zasloužil.

Jiný účastník diskuse soudí, že se nikdy nedozvíme, kolik afghánských bojovníků za svobodu naši vojáci zabili. Třetí zase napsal, že pozůstalí mají poděkovat Vondrovi, že leze amíkům do zadku. (Mimochodem, Alexandr Vondra je současný ministr obrany a české vojáky vyslala do Afghánistánu vláda vedená sociální demokracií.)

Typům, k nimž se řadí citovaní pisatelé, je zbytečné vysvětlovat, co jsou to spojenecké svazky (když čekám od toho druhého sám podporu, musím ho podpořit v momentě, kdy o to požádá) nebo v čem jsou výhody situace, v níž si armáda z mírové země může v ostrých podmínkách vyzkoušet válku a techniku, aby byla připravena, kdyby toho nedejbože bylo jednou zapotřebí na domácí půdě.

Ale lidem, kteří tohle všechno chápou, je to také zbytečné vysvětlovat. A tak řeknu jen krátce starosvětsky na adresu mrtvého rotmistra Wernera: Čest jeho památce.