Michal Caban o minulých i chystaných projektech

Host (Michal Caban): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Snad vám nevadí, že jsem na začátku řekla jednoho z bratrů? Vy stejně na většině projektů spolupracujete.

Host (Michal Caban): To mně teda opravdu nevadí. Vlastně by mi ani nevadilo, kdybyste mi teď třeba řekla Šimone, jsem na to zvyklý.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jste zvyklý.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vám se nikdy nestalo s bratrem, že byste třeba měli ponorku, vy dokonce spolu i bydlíte v jednom domě. Hádáte se třeba někdy o práci nebo si stoprocentně ve všem rozumíte?

Host (Michal Caban): Tak myslím, že si rozumíme skoro stoprocentně. Nicméně se někdy hádáme v dobrém, protože prostě tvůrčí hádka je prostě potřeba, aby z toho něco bylo. Ponorkou jsme nikdy netrpěli. Vlastně v okamžiku, kdy už to třeba mohlo hrozit, jsme se naštěstí odstěhovali jaksi do jednotlivých bytů, byť ve stejném domě, ale to je furt výhoda. Nějak jako ponorkou opravdu netrpíme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak tedy Michal Caban se narodil pátého září 1961. Je scénárista, choreograf, režisér, ale také třeba produkční ceremoniář, tvůrce audiovizuálních projektů, tanečník. V roce 1980 založil spolu s bratrem Šimonem baletní skupinu Křeč, příští součást Pražské pětky. V roce 1983 účinkovali ve Formanově filmu Amadeus. Michal Caban už několik let koordinuje doprovodné akce na Karlovarském filmovém festivalu, i když to si řekneme, že už vlastně je to také minulost. Když do Prahy loni přijel Miloš Forman, představil obnovenou premiéru Amadea, Michal Caban nechyběl a připravil pro tuto akci zvláštní show. Spojené to bylo s koncertem, na kterém se připomenuli všichni, kdo vystupovali v muzikálu Jesus Christ Super Star. A Cabani se také například podíleli na tváři pražského summitu NATO.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kde na to všechno berete čas?

Host (Michal Caban): Tak takhle tím, že jsme dva, tak to jakoby stíháme, že si můžeme docela dobře rozdělit tu práci a zastupovat se v určitých okamžicích, takže se skutečně dá stihnout docela dost. Já bych jenom k tomu, co bylo řečeno, přece jenom malinko dvě věci, jedna minulost a jedna jakoby ne úplně správnost. Tak za prvé, tanečník, to už teda opravdu moc nehrozí v mém věku, když jste řek to datum. Nebo to už tak tančím jenom pro radost. A druhá věc, ten Jesus Christ Super Star to dělal bratr scénograficky, tam já jsem se na tom nepodílel.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak vida, stále si vás pleteme. I když jména máme v pořádku.

Host (Michal Caban): Tak, tak, já jenom, aby mi to pak někdo nevyčítal.

Moderátor (Vladimír Kroc): Michale, přece jenom k tomu tanci, já mám pocit, že to není tak úplně minulost. Protože než jsme šli do studia, tak jste říkal, že uvažujete o tom, že se Křeč sejde třeba až vám bude padesát a uděláte nějaké představení, které bude odpovídat tomu věku.

Host (Michal Caban): Tak to je pravda. Myslel jsem ve smyslu, jak si člověk představuje ve slově tanečník. My jsme nakonec nikdy neříkali, že jsme baleťáci, ale že jsme spíš lidi, který se zabývají pohybem a to teda popravdě řečeno zůstává. Křeč sice momentálně nevystupuje, ale to vůbec není definitivní. Myslím, že se k tomu určitě vrátíme a třeba, kdyby to nebylo dřív, tak třeba v těch padesáti. A těším se na to, jak ten pohyb a ta scéna bude odpovídat tomu věku. Moc se na to těším.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jaká byla vlastně vaše cesta ke všemu tomu, co jsme v úvodu vyjmenovali? Vy jste vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické. Já bych spíš typovala DAMU nebo FAMU nebo nějakou podobně umělecky zaměřenou školu.

Host (Michal Caban): Tak pravda je, že to bylo někdy v roce já nevím 82, 3, nevím, přesně už si to nepamatuju, čili hodně, hodně dávno v jiném systému. Já jsem chtěl tehdy studovat produkci na FAMU, to se bohužel nepodařilo, tak jsem šel na tu ekonomku s pocitem, že se naučím jazyky a že ta ekonomie k produkci je blízko. Bohužel během pak nějaké té letní stáže, nevím, jak se tomu říkalo, jsem zjistil, že teda to je obor, který v té době prostě opravdu dělat nebudu a začal jsem se velmi intenzivně věnovat divadlu a to jsem se našel tu pozici myslim.

Moderátor (Vladimír Kroc): Těch příležitostí, kdy musíte vyplňovat nějaké kolonky, už asi moc není. Ale přece jenom, když vás někdo přinutí vepsat jedno slovo do kolonky povolání, co tam napíšete?

Host (Michal Caban): No dneska už... dlouho jsem to řešil, nejdřív jsem psal dycky takový to svobodný povolání a teď už to, teď píšu režisér.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže to je asi to nejvíc, co se čím se cítíte být?

Host (Michal Caban): Tak. Určitě v tuhle chvíli, čím se taky nejvíc živím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Cabani už nejsou amatérští nadšenci, jakými byli v úplných začátcích. Dneska je z vašeho jména značka. Jak to vlastně chodí na akcích, kolik návrhů třeba musíte předložit organizátorům akce, kteří si vás vyberou na to, abyste se na jejich projektu podíleli? Nebo jaké jsou vůbec začátky, když s něčím přídete? Berou vás, berou vaše návrhy nebo je musíte tvrdě prosazovat?

Host (Michal Caban): Tak dneska, dneska už jsme v pozici jaksi lepší, než to bývalo kdysi, kdysi dávno. Dneska většinou za prvé se snažíme už spolupracovat především s těmi partnery, s kterýma jsme spolupracovali, protože to je pak úplně o něčem jinym. Oni důvěřujou nám, my důvěřujem jim. A tam třeba těch návrhů, tam třeba ten návrh je opravdu jeden, protože je přesvědčím o tom, že to je ten správnej a že nemá smysl vůbec to rozptylovat, protože ve skutečnosti to jsou jenom hry jako tendry a todle, to jsou vždycky jenom hry. Protože je jasný, že ten jeden z těch nápadů nebo... Pokud jeden člověk má vymejšlet víc nápadů, tak to většinou jako nevede k ničemu lepšímu. Jo, prostě o jednom je přesvědčenej, takže ten se snažím jakoby prosazovat. A u těch nových partnerů, tam třeba někdy nějaký dvě varianty nebo tři udělám, ale každá ta varianta je taková, že vlastně stejně vim, že je chci přesvědčit o tom jednom a tamty dvě jsou jenom takovej odpad a to se většinou daří. Ale říkam, je to dneska na tý vzájemný důvěře, proto radši dělám s lidma, se kterými jsme už spolupracovali.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jednou z vašich posledních velkých realizovaných akcí je inscenace Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky. Premiéru měla myslím před měsícem...

Host (Michal Caban): Devatenáctého prosince.

Moderátor (Vladimír Kroc): Hudebně ji nastudoval dirigent Bohumil Gregor a jevištně jste ji připravovali právě spolu s bratrem a s kostýmní výtvarnicí Simonou Rybákovou. To bylo poprvé, co jste zabruslili do světa opery?

Host (Michal Caban): Pro mě to bylo pop... No takle, není to vlastně pravda. Ani pro bráchu, ani pro mě to nebylo poprvé. Můj bratr už dělal nějaké scénografie pro Nero Nehloe a před tím v Národním divadle pro Branibory v Čechách, takže ten se s operou scénograficky už setkal. Já jsem se s operou, byť takovou hodně alternativní a zvláštní setkal několikrát v Rakousku, kde jsem dělal choreografie pro takový hudební divadlo. To bylo velmi zvláštní, protože to byly prostory vůbec ne divadelní, ale to se odehrávalo třeba ve vysokohorské přehradě a v krápníkových jeskyních a v takových jako zvláštních místech. Ale hudebně, bych řek a ten princip, vo co asi jde a tak dále, to jsem se setkal, no. Nicméně první scéna Národní divadlo je zcela něco jiného a takovou toudle komplexní nabídkou, že jsme vlastně celý to představení dělali takhle v té trojici tvůrčí, tak to bylo jistě poprvé a doufám, že i ne naposled.

Moderátor (Vladimír Kroc): Neměl jste z toho nebo neměli jste z toho obavy? Přece jenom řekl bych, že tuzemský operní divák ledasco nezkousne.

Host (Michal Caban): Obavy jsme neměli, je to výzva, je to v každém případě výzva. Ten operní svět i u nás se posunuje trošku doufám k tomu světu víc, je přece jenom takovej modernější a tak dále. My jsme chtěli vlastně vyzkoušet, jak, jakým způsobem to lze realizovat, jak to může fungovat. Obavu, na to ani není čas mít obavu. Prostě je potřeba jaksi pracovat a věnovat se tomu. A já si myslím, že v řadě složek, třeba právě co se týče pěvců, tam jsme byli velmi mile překvapení, že ta spolupráce byla vynikající. A že, že prostě jaksi ti zpěváci nejsou jenom statičtí a že nám nezpívají, naopak prostě přijali to a někteří měli řadu výbornejch nápadů, který jsem do inscenace zapojili a z toho jsem měl velkou radost.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak reagují diváci?

Host (Michal Caban): Já, jak chodím na ty reprízy, na premiérách jsem byl, na reprízy chodím. Diváci reagujou dobře, to jsem rád, protože teď jsem tam byl třeba na odpoledním představení... My jsme takhle, chci říct jednu věc, že my jsme dostali jako zadání, aby to bylo představení pro celou rodinu. Což je jaksi trošku omezující, protože se to má hrát, když to dobře dopadne, třeba pět let a má to bejt právě na repertoáru i na odpoledne, kam chodí opravdu rodiny s dětma. Teď jsem byl ve dvě hodiny a tam skutečně bylo plný divadlo rodin s dětma a jak děti, tak rodiče reagovali velmi dobře. O přestávkách jsem slyšel ty rozhovory i tu zazněl sem tam smích i v místech, kde bylo případně vhodné se zasmát, což na tý opeře nebejvá tak častý. Takže já jsem z toho měl jako velmi dobrej, velmi dobrej pocit. A ještě to doplnim s těma zpěvákama, jak jsme si řikali před chvílí. Že vlastně, když zpěváci viděli druhý obsazení, viděli první premiéru a pak naopak, takže tam to v klidu viděli jakoby konečně celý, tak za mnou někteří přišli a říkali jako, že během těch zkoušek si nebyli uplně jistí co a jak, ale že teď už vidí, že to všechno funguje, že to má koncepci a že se jim to velmi líbí. Jo, protože ta inscenace si myslím používá výraz trošku zvláštní, že je to moderně konzervativní, to není uplně nějakej šleh jinam do nějaký naprostý avantgardy, už je to daný tím zadáním. Ale přitom si myslím, že to skutečně je dostatečně moderní a ty lidi, který toho Janáčka třeba nebo tu Lišku hráli několikrát, tak to přece jenom dneska hrajou dost v posunutý formě a byli s tím spokojený. Takže to je pro mě důležitý.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na to jsem se právě chtěla zeptat. Jenom pro zajímavost, Liška Bystrouška byla poprvé na scéně pražského Národního divadla uvedena v roce 1925. Tuším, že loňská premiéra byla už sedmou inscenací a chtěla jsem se právě zeptat na to, jestli se v provedení hodně lišila od těch předchozích? A jestli jste si zjišťovali, jaká tehdy představení příběhu Lišky Bystroušky vlastně byla, jak vypadala?

Host (Michal Caban): No my jsme si... Co bylo tak jakoby jednoduše dostupný, to jsme tak nějak měli takovej pocit, ale moc jsme toho nevěděli, chtěli jsme od dramaturgie tuto informaci dostat. Nakonec jsme jí dostali vlastně až v průběhu jako už generálních zkoušek, takže to už nám moc jako k ničemu nepomohlo. Spíš pro mě osobně, když jsem si pak teprv až v týdle době shlédnul ty scénografie, ty scény, ve kterých se to odehrávalo, tak tam jsem si říkal, že bratr udělal velký posun jakoby jinam. A že v tom je to hodně jakoby moderní a dobrý si myslim. Ale jinak my jsme takle... Když nás divadlo oslovilo, tak jakousi ne snad inspiraci, ale spíš, protože vedení současný vedení divadla pan Dvořák, pan Nekvasil vlastně Lišku inscenovali dvakrát v cizině, v zahraničí a eště nám dali myslim jeden záznam z Francie, tak nám ukázali, jak se to dělá tam. Ale já naštěstí trpím takovou příjemnou sklerózou, že vlastně to jsem viděl před rokem a než jsme to začali dělat, tak se mi to všechno vypařilo z hlavy stejně jako jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy máte takový zajímavý styl práce, protože byť bratr fungoval jako scénograf v tomto případě, vy jako režisér, tak jste se defakto na těch zkouškách alternovali. Že často jste třeba nebyli přítomni oba, tak jste zaskakovali jeden druhého.

Host (Michal Caban): Tak jsme jako ze začátku do toho projektu vstoupili. Protože, když jsme byli osloveni, tak jsme věděli, že máme nějaký časový harmonogram toho minulýho roku už dneska a věděli jsme, že bratr se tomu může věnovat víc na začátku a já zase pak víc na konci. Takže on připravil tu koncepci a tu scénografii, kterou se mnou pochopitelně v průběhu konzultoval. No a já jsem se pak zase věnoval víc tý realizaci, tý režii s tím, že na ty zkoušky jsem zase docházel především já a on občas, když jsem buďto já nemoh, nebo se tam tak přišel podívat, tak jsme tak suplovali. Pěvci museli být tak trošku furt ve střehu, což bylo ale dobře. Ale jinak myslím, že tam žádný napětí nebylo. Takže tu realizaci jsem spíš zase jakoby dotahoval já.

Moderátor (Vladimír Kroc): Naším hostem je dnes Michal Caban režisér. My si teď pustíme v pořadu Dva na jednoho písničku a potom budeme v rozhovoru pokračovat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je s vámi Český rozhlas 1 Radiožurnál a jsme s vámi my dva - Vladimír Kroc, Naděžda Hávová a náš dnešní jeden host Michal Caban režisér. Bavili jsme se o divadle, bavili jsme se o představení Příběhy lišky Bystroušky, kterou jste režíroval nebo kterou režírujete na scéně pražského Národního divadla. Když nepočítám akce divadelní, na kterých pracujete a na kterých jste pracoval, na čem jste byl naposledy v divadle jako divák?

Host (Michal Caban): Ježiš, to je hrozná otázka. Ale byl jsem v klubu v Dejvicích nebo já nevím, jak se to přesně jmenuje v Dejvicích ten klub nebo divadlo Dejvice, dejvické? Na Oblomovovi právě s Jirkou Macháčkem, kterého jsme teď vlastně slyšeli. Ale nejenom s ním, s Ivanem Trojanem a bylo to strašně milý, strašně pěkný představení. A pak já chodim víc na takový ta taneční představení, takže jsem třeba navštěvoval Festival čtyři dny v pohybu, který se letos odehrával v divadle Ponec, což jsou většinou mezinárodní tělesa a nebo i český. Ty názvy vám absolutně neřeknu, protože si je nepamatuju, ale pohybový divadlo mě hodně zajímá.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mě napadlo, když Naděžda řekla jste režíroval nebo režírujete. Jak vám vlastně je v průběhu toho představení? Když už je hotová inscenace v tomto konkrétním případě, zasahujete potom do toho ještě nějakým způsobem?

Host (Michal Caban): Divadlo má zdánlivě jaksi možnost do toho ještě zasahovat, ale po pravdě řečeno já si na těch reprízách dělám poznámky spíš, co se nepovedlo přesně nebo co by bylo lepší změnit nebo na co už někdo zapomněl. A to se snažím pak třeba hercům nebo technikům jako sdělovat. Ale tam už se nerežíruje, to už se prostě maximálně připomíná, jak jsme si dohodli, že to bude no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane Cabane je ještě nějaká práce nebo projekt, o kterém sníte? Něco co byste rád režíroval, třeba činohru?

Host (Michal Caban): Nemám úplně pocit, že jako jo klidně bych to asi zkusil, ale není to takovej nějakej sen, kterej je nezbytnej, abych si splnil... Já v podstatě, protože skutečně mě baví baví mě pohyb a baví mě film, tak bych ještě rád třeba v České televizi natočil nějaký pohybový taneční pořad. Což se mi teď už fakt asi dva nebo tři roky nepodařilo, byť si myslím, že tam za sebou mám některý zajímavý projekty. No a film film určitě. My s bratrem v tomto roce bychom rádi se začali intenzivně věnovat jedné myšlence, jednomu scénáři, který už je vlastně skoro hotov, ale je potřeba ho přece jenom asi dodělat a vrátit se k filmu. Protože přece jenom Don Jou už je dneska deset skoro jedenáct let zpět.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste Dona Joua točili nebo režírovali společně. Opět byste se do toho projektu pustili takto, vlastně režisér ve dvou osobách?

Host (Michal Caban): V zásadě ano, protože my se dobře doplňujeme. Myslím si, že Šimon umí něco víc než já, já zase umím něco jinýho víc než on. U tohodle třeba novýho projektu teď ještě v tuhle chvíli nevim, protože to je ve fázi opravdu vzniku.

Moderátor (Vladimír Kroc): A můžete něco prozradit, alespoň o čem to bylo nebo kdo je autorem toho scénáře?

Host (Michal Caban): Ten scénář zatím autorem je bratr s tím, že já ho teda hodlám značně ještě pozměnit, takže pak myslím, že budeme možná spoluautoři oba. A je to tak jako v pravdě řečeno řekl bych o životě třicátníků a čtyřicátníků, ale víc se k tomu zase teď ještě říct nedá.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je pro vás složité třeba na takový projekt sehnat peníze?

Host (Michal Caban): Já myslím, že to bude nesmírně složitý. To je asi to, co nás zatím odradilo se tomu věnovat víc. Protože my jsme si požádali vlastně o grand ministerstvo kultury a takovejma bočníma cestama jsem se dozvěděl, že celkem neuvažovali o tom vůbec nám ho dát. Protože si řikali, že my si to přece dokážem ty peníze sehnat sami, což je hroznej omyl. To není pravda, jako to, že děláme hodně komerčních věcí, kde člověk něco vydělá a ty lidi nám důvěřujou, to ovšem neznamená, že vám chtěj dát na nějaký umění. Vůbec ne. Takže z toho mám docela obavu, protože si pamatuju, když jsem před těma deseti lety sháněl vlastně ty peníze.

Moderátor (Vladimír Kroc): A tehdy to možná paradoxně bylo jednodušší ne?

Host (Michal Caban): Rozhodně. Já jsem naštěstí v tom roce 91, když jsem to dával dohromady, jsem zachyt přesně takovou tu dobu, kdy všichni měli celkem euforii vlastně jako poskytovat tý kultuře peníze. A ještě jako nepotřebovali to uplně mít jasně vykrytý a nepotřebovali tak uplně vědět, o čem to bude a co to bude. Ta situace je úplně jiná dneska. A teď jsem zrovna hovořil s kolegou Ondřejem Trojanem producentem vlastně řady českých filmů, že to je teda tak nesmírně těžký, že vůbec nevím, jak do toho vstoupíme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Či-li, když se to povede, vy byste se rádi vrátili do Karlových Varů na festival tentokrát jako autoři. Tím už naznačuju, co jsem tak lehce naťukl pro nezasvěcené, kterými jsme byli i my před chviličkou, než jste nám to řekl. Že už se nebudete znovu podílet na vizuální stránce nového karlovarského festivalu. Vy jste tam tuším s bratrem pracovali osm let?

Host (Michal Caban): My jsme se po loňském roce tedy rozhodli, bratr pracoval devět let, já osm let, vlastně skončit nebo spíš tak jakoby přerušit spolupráci na nějakou dobu. Když bude zájem z obou stran, tak to nevylučuju do budoucnosti, ale už jsme se cítili poněkud jaksi unavený a nějak jako už jsme v rámci těch daných jaksi mantinelů nebyli schopný.... Už jsme nějak necejtili potřebu to neustále jakoby překonávat a snažit se vymejšlet za každou cenu něco novýho. A pak jsme si tak řikali, když příde někdo po nás, tak nás to vlastně samotný zajímá, jestli se jim to podaří posunout někam jinam někam prostě... Myslim si, že pro ty festivalový hosty jako takový to pak může bejt jedině k lepšímu jako jo. A že člověk je prostě trošku unavenej a proč to dělat jenom jako jako řemeslo, já mám radši když v tom je nějakej i cit a vztah a tak. Tak uvidíme.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže Karlovy Vary letos ne? Co předávání hudebních cen Anděl, na těch jste s bratrem také spolupracoval?

Host (Michal Caban): Na těch jsme se dvakrát podíleli, ale vlastně poslední rok, jestli si teď... no loni rozhodně jsme je nedělali, myslim, že to tak je ano. To byla zajímavá práce, ke který... my máme rádi tydle velký věci a myslim, že to máme už jako značnou zkušenost a jak jste sám řek, já se docela rád občas nazývám ceremoniářem, protože mě to vlastně baví dělat ty ceremonie. Takže to taky nevylučuju někdy, ale to musí přijít jaksi z druhé strany ten zájem. Tak to taky, to taky jako letos ne.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kolik času vlastně příprava na takovou akci, jako bylo třeba to předávání těch hudebních cen a nebo vizuální stránka filmového festivalu v Karlových Varech, kolik času to sežere?

Host (Michal Caban): No, je to různé. Protože třeba ty ceny, tam se to zhruba odvíjelo nějaký tři měsíce, tři, čtyři měsíce. Ty Karlovy Vary to je tak jako trošku průběžně celej rok vlastně. I když dejme tomu po Varech jsou takový tři měsíce, kdy se moc nic ne to jako z naší pro nás, nic neděje a začíná se někdy v říjnu, v listopadu nebo začalo se někdy v říjnu, v listopadu. Takže a právě, že tim, že to bylo taky trošku časově náročný, že člověk musel bejt vlastně těch šest, osm měsíců k dispozici a nemoh kvůli tomu dělat nějaký zásadnější... Tak vono v tudle chvíli, když jako musíte bejt furt jako trošku připravený se scházet a řešit ty věci, tak pak se nemůžete zavřít na tři neděle a dodělat scénář.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže tím, že jste skončili ve Varech, se vám uvolnily ruce a nastudovali jste lišku Bystroušku?

Host (Michal Caban): To, to třeba konkrétně ne, protože říkám ten podzim je trošku jaksi, co se týče toho festivalu slabší. Ale protože vlastně bratr už v té době podzimní a i teď velmi intenzivně připravuje muzikál Galileo, tak ano... to uvolnění tam je prostě jedině pozitivní no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ono by se zdálo z toho, co jste tady všechno vyjmenoval a my také, tak že vlastně jenom pracujete, byť se prací bavíte, ale ono to tak úplně pravda není, protože s bratrem sdílíte jednu velkou lásku a to je jízda na motorkách. My když jsme se Šimonem mluvili v létě právě na karlovarském festivalu, tak vyprávěl zaníceně o tom, jak cestoval po Maroku na motorce. Vydáte se letos někam, chystáte nějakou takovou cestu?

Host (Michal Caban): No nemůžeme se furt domluvit. Původně jsme chtěli jako už teď někdy v březnu, v dubnu jet do Libye, ale to se asi nepodaří a pak už je tam strašný vedro, takže pak už to je nerozumný. Takže asi tento typ cesty se letos nevydaří. Spíš já se svojí, protože já mám silniční teda jako čopra motorku, takže ten je spíš na silnice, tak já uvažuju o takovejch místech, jako je Skotsko a nebo třeba Itálie, kde jako prostě pro ty motorkáře je to docela ráj. Nicméně takováhle nějaká zásadní cesta, kterou brácha realizoval vlastně loni do toho Maroka do pouští a do míst, kudy se třeba teď jede Dakar, což s nadšením sledujeme. Tak to chystáme. A myslim si, že u bratra jako aktivně a u mě pasivně nebo ve smyslu nějakýho doprovodnýho vozidla ten Dakar se ho zúčastnit. Ne snad asi závodně, ale jako prostě si to project, tak to je takovej sen, jak jste mluvila o těch snech, tak možná, že to je ten sen.

Moderátor (Vladimír Kroc): Doufejme, že po třeba příštím ročníku Dakaru nepřijde česká kultura o dvě význačné osobnosti.

Host (Michal Caban): Já myslim, že závodně to už na to nemáme. To musí bejt nesmírně náročný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak to zvládáte doma? Vy máte malinké dítě.

Host (Michal Caban): Tak ona to zvládá naštěstí žena především, protože to je tak malý dítě, že se musí o něj starat především ona. A tak zatím nějak zvládáme no. Tak jako tim, že já, že to zaměstnání si můžu dost jaksi upravit, tak... Ale řikám, je to především na ženě momentálně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Každopádně děkujeme, že jste to zvládl přijít k nám do studia Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu. Než se rozloučíme, jsou nějaké další už trošku v reálnějších obrysech plány na letošní rok, kromě toho zamýšleného filmu?

Host (Michal Caban): V podstatě kromě některých komerčních aktivit a v bráchově případě ten muzikál Galileo, který bude mít premiéru v půlce února a to je teď jeho stěžejní práce. A pak my se teprv rozhodnem, co přesně budem dělat. Protože já tedlencten čas, kdy on dělá divadlo, věnuju vlastně konečně bych rád dodělal knihu o baletní skupině Křeč. Protože před dvěma lety jsme měli výročí dvacetileté, no tak to prostě už nestihnu, ale tu knížku bych rád dodělal. No a teprv pak se začnem... Ale jako myslim si, že ten film je tak jakoby stěžejní, co, co bychom chtěli dělat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Hostem v pořadu Dva na jednoho byl Michal Caban. Díky, na shledanou.

Host (Michal Caban): Já děkuju za pozvání. Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Příští týden se na vás na vlnách Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu opět těší Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Už teď vám prozradíme, že si budeme povídat s hercem a moderátorem Markem Ebenem. Do té doby se mějte hezky.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.