Marek Wollner: Nevytahujeme špínu. Jen jsme vysílali o zakázkách Babišova Agrofertu
Na jaře 2004 vznikl pořad Reportéři ČT a o několik měsíců později se k týmu redaktorů připojil Marek Wollner, současný šéfredaktor publicistické redakce České televize a také dramaturg a moderátor.
K investigativní práci se mu nejprve nechtělo, proto ho k Reportérům ČT natlačili nadřízení, jak ostatně připouští v rozhovoru Hosta Radiožurnálu: „Byl jsem šťastný zprávař Událostí. Dřív jsem dělal hodně publicistiku, nosil témata v hlavě, ale pak jsem si uvědomil, že není špatné vystřelit zprávu do světa a odcházet domů s čistou hlavou.“
Jenže pak začal být podle svých slov v Událostech „stará páka“ a přešel do Reportérů ČT. Dnes uznává, že to bylo dobře. „Potřeboval jsem si to osladit,“ tvrdí a současně připouští, že se občas ocitá v momentech, do kterých se snaží raději nevkládat emoce. Třeba v případech, kdy na některou z reportáží, za kterou je odpovědný, přijde stížnost.
Stížnost na čtyři reportáže podala mimo jiné společnost Agrofert ministra financí Andreje Babiše. Podle ní použili redaktoři neověřené údaje, manipulovali s fakty a jejich reportáže byly „výrazně za hranou tolerance nadsázky“.
„Vyhrožují mi šibenicí“
Investigativní novinář musí odolávat politickému tlaku. „Politici mě nikdy na rukách nenosili,“ potvrzuje Marek Wollner a připomíná také silnou proruskou propagandu v Česku, která se odráží v reakcích na některé reportáže. Už se tak o sobě například dozvěděl, že je „rusofobní parchant“. „Vyhrožují mi šibenicí, ale to si nepřipouštím,“ dodává.
„Nevytahujeme špínu,“ odpovídá na námitky některých diváků a posluchačů. „Monitorujeme zakázky, které získává firma Andreje Babiše, ministra financí a jednoho z největších podnikatelů v Česku. Novinařina je o kontrole moci,“ shrnuje.
Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Stát získal zpět od solárních baronů 13 milionů. Elektrárna dál funguje i s odsouzeným majitelem v pozadí
-
S Matochou a Bradáčem to zkoušeli po dobrém, neustoupili. Pak přišla veřejná poprava, líčí novinářka
-
Měli mu vyhrožovat, on vše nahlásil policii. Před soudem bude vypovídat radní, který spustil Dozimetr
-
Strategický pro Švédy i NATO, stejně to ale vidí i Putin. Kdo ovládá Gotland, má v Baltském moři hlavní slovo