Marek Najbrt, režisér filmu Mistři

Host (Marek Najbrt): Dobrý den.

Vladimír Kroc: Marek Najbrt se narodil 27. listopadu 1969 v Praze. Vystudoval fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově a potom katedru dokumentární tvorby na pražské FAMU. V letech 1991 až 1998 realizoval jako scénárista a režisér řadu neprofesionálních i profesionálních audiovizuálních projektů. Mezi nejvýraznější z nich patří multimediální představení Balkóny a Sedm splněných snů, inscenované v pražském divadle Archa. Od střední školy spolupracuje s Robertem Geislerem. Režijním debutem Marka Najbrta byl celovečerní film Mistři, který zastupuje Českou republiku na 39. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.

Naděžda Hávová: Povězte nám, měl jste už odmalička jasno v tom, že chcete být filmovým režisérem?

Host (Marek Najbrt): Tak odmalička úplně ne, ale je pravda, že jsme začali točit filmy na základní škole někdy ve 12 letech s Pavlem Klusákem, mým spolužákem a kamarádem.

Vladimír Kroc: Co vás k tomu přivedlo? 12 let, to ještě není tak, že by člověk byl uzrálý a věděl, že být filmařem.

Host (Marek Najbrt): Klusák byl z takové umělecké rodiny. Jeho otec je skladatel, maminka žurnalistka. To byl jeho nápad a já jsem nebyl proti, navíc můj bratr v té době už se pohyboval také v uměleckém prostředí.

Vladimír Kroc: O čem ty filmečky tehdy byly?

Host (Marek Najbrt): O nějakých blbostech, to ani nemá cenu vyprávět, dětské filmy.

Naděžda Hávová: Vy máte možnost srovnání? Není pohodlnější zůstat scénáristou než být režisérem?

Host (Marek Najbrt): No tak já jsem nikdy scénáristou nebyl. Já jsem snažím o něco, čemu se říká autorský film, a tam ty věci patří k sobě. Tam je důležitá spojnice, nějaký vnitřní zdroj, který máte v sobě, a s tím tématem, který potom zobrazujete, takže jedno bez druhého pro mě vlastně ani nelze.

Vladimír Kroc: V jaké smyslu užíváte pro vaši autorskou trojici Marek Najbrt, Benjamin Tuček a Robert Geisler označení The Dietls?

Host (Marek Najbrt): To vymysleli kluci někde v hospodě, měli z toho hroznou zábavu. My to vlastně oficiálně nepoužíváme, to není náš oficiální název.

Vladimír Kroc: Je tam tedy paralela s Jaroslavem Dietlem, je to třeba váš nějaký předobraz?

Host (Marek Najbrt): Rozhodně to není náš vzor, protože ačkoliv řemeslně se dá leccos obdivovat u něj, tak myslím si, že politicky a v jiných souvislostech je to trošku nepřijatelné pro nás, takže není to náš vzor.

Naděžda Hávová: My dva s Vladimírem si dovedeme představit práci ve dvou. Konec konců provozujeme to každé pondělí. Jak se ale tvoří ve třech?

Host (Marek Najbrt): No tak my jsme na to byli zvyklí, my jsme právě původně s Robertem Geislerem psali ve trojici s Pavlem Klusákem, pak jsme se nějak rozešli a Benjamin Tuček ho nějakou přirozenou cestou v době na FAMU nahradil. Pro nás to byla velká zábava vždycky. My jsme psali společně takový televizní seriál, který se jmenoval Genetická encyklopedie všehomíra. To nás hodně bavilo. Tam funguje v té trojici jedna skvělá věc, že vždycky dva mohou přehlasovat jednoho, a to se prostě musí respektovat. Člověk musí malinko omezit svoje ego, ale jinak je to dobrý systém pro mě.

Vladimír Kroc: Jsou tam nevýhody v té práci ve trojici?

Host (Marek Najbrt): No tak možná někdy je potřeba si rozdělit kompetence, ale to není problém, o problémech bych ani jako nevěděl.

Naděžda Hávová: Ještě nám, Marku, povězte, proč vlastně Pavel Klusák tu původní trojku opustil?

Host (Marek Najbrt): To je hezká otázka. My jsme se znali tak strašně dlouho, že to bylo asi jako v nějakém vztahu mezi chlapem a ženskou, prostě jsme přestali vzájemně resonovat, já jsem se s ním strašně dlouho neviděl, ale já ho mám pořád rád nějakým způsobem.

Vladimír Kroc: Vy jste určitě kamarádi, teď se zase vracím k té současné trojici. Máte dostatečný morál na to, abyste pracovali a nezvrhlo se to jenom třeba v nějaký večírek?

Host (Marek Najbrt): Tak ono to spolu dost souviselo. Vždycky to psaní probíhalo v hospodách. To je stejné jako s tím scénářem a režií, zase to spolu nějak souvisí, jedno bez druhého nejde. Čím jsme starší, tím musím říct, že vlastně se to zklidňuje a je to víc ta práce.

Naděžda Hávová: Ve vaší tvorbě se objevují takové žánry jako hraný dokument nebo fabulovaná filmová koláž. Jaký dáváte těmto pojmům?

Host (Marek Najbrt): Já jsem odjakživa inklinoval k inscenovaným věcem a ačkoliv jsem studoval dokument, tak i tam jsem dělal hrané věci. Já jsem vlastně udělal jeden dokument v životě. Tohle jsou vlastně formy, které jsou v nějaké hraniční oblasti, tam se prostě mísí prvky dokumentární s prvky hranými, tak proto to jsou taková zvláštní označení, ale to jsou označení dobový, které jsem si tehdy vymyslel, dneska je nepoužívám.

Vladimír Kroc: Na filmovém festivalu v Karlových Varech je k vidění dokument Fahrenheit 9/11. Co si o tom myslíte, kdy se takhle svévolně manipuluje s fakty, je to ještě dokument nebo jaký je to žánr?

Host (Marek Najbrt): Já jsem tenhle dokument neviděl, já jsem viděl ten jeho předchozí film, který považuji za cenný, protože útočí na nějaký negativní rysy americké společnosti. Tady v tom případě nevím. Myslím si, že dokument vždycky je nějakým způsobem subjektivní. To znamená, že to je především vyjádření toho konkrétního autora, a tak se také musí vnímat, takže to je vlastně vyslovení názoru a v tu chvíli volání po objektivitě je vlastně nesmyslný. Takže já to vidím vstřícně.

Vladimír Kroc: To, že dostal Zlatou palmu, tak je pro vás argument pro to, abyste se na ten film šel třeba podívat?

Host (Marek Najbrt): Já bych se na něj podíval i tak, protože mě zajímají ty věci, o kterých ten film vypráví. To, že dostal palmu, to mě je celkem jedno. Také si myslím, že je to účelová věc, kterou bych Francouzům spíše vyčítal než bych je za to chválil.

Vladimír Kroc: Mimochodem je to pro vás doporučení, když nějaký film je ověnčen Oskary nebo jinými cenami z festivalu? Jdete se na to tím spíše podívat nebo třeba jste rezervovanější?

Host (Marek Najbrt): Nejsem rezervovanější, jde samozřejmě o to jaký festival. Ty Oskary jsou prostě disciplína velice specifická a pro mě tou známkou kvality až tolik nejsou. Ale musím říct, že jako každý divák to vnímám a může to moje rozhodování ovlivnit pozitivním směrem.

Naděžda Hávová: Cenu za celoživotní dílo si z Karlových Varů letos odvezou Miroslav Ondříček a Hávi Kajtl. Jaké filmařské vzory má Marek Najbrt?

Host (Marek Najbrt): Já musím říct, že nemám a že jsem nikdy neměl konkrétní vzor, konkrétního režiséra. Mně se líbí strašně moc filmů. Také si myslím, že po celém světě vzniká obrovské množství filmů každý rok. Myslím si, že každá země, každá kinematografie má ty svoje jakoby klenoty. Já mám rád 60. léta, mám rád Ivana Posra, mám rád Papouška, Formana a leckoho dalšího. Ze zahraničních věcí já intonuji k těm severským zemím. Mám rád Fondriera a celou tu skandinávskou filmovou vlnu. To jsou takové moje směry, ale neznamená to, že bych se snažil je napodobovat nebo že by se mi něco jiného nelíbilo.

Vladimír Kroc: O vašem celovečerním debutu napsali, že do kin vstupuje s opodstatněnou ambicí stát se nejenom hitem přinejmenším prvního pololetí, ale zaujmout i poroty filmových festivalů. Karlovarský festival je první, kde s Mistry soutěžíte?

Host (Marek Najbrt): To je první festival, když nepočítám plzeňské finále. Je to tak, že samozřejmě ta věta, kterou jste četl, to jsou žurnalistické řeči. To jsme si nevymysleli my, to nemá , nikdo neví, jak ten film bude dál fungovat, ten žije svým vlastním životem a musím říct, že žádné megadivácké úspěchy s ním nezažíváme. U těch festivalů to teprve začíná, protože i vzhledem k účasti v Karlových Varech my jsme se teď ani nemohli pokoušet o jiné festivaly, protože tam je ta podmínka, že před tím vlastně nikde na žádném významném festivalu být nesmíme, takže až potom začne nějak ten film žít životem. V tuhle chvíli nevím, doufám.

Naděžda Hávová: Vy jste si teď malinko posteskl, že Mistři netrhají divácké rekordy, ale přesto, jak se líbí?

Host (Marek Najbrt): My jsme měli zajímavé štěstí v tom, že vesměs nás recenzenti vychválili, což jsem nečekal, a jsem tomu rád samozřejmě. Jinak vždycky je lepší plné kino než prázdné kino, ale obecně ten pokles diváckého zájmu je nějaký obecný rys toho jara. Pro mě to není rozhodující kritérium. Já jsem hlavně rád, že s tím filmem jsem sám spokojený, což není samo sebou. Ono by se mohlo zdát, že člověk vždycky jako je sám se sebou spokojený. V mém případě to tak nebývá. Já znám ten pocit, kdy něco uděláte, a víte rovnou, že to je prostě blbě. Druhotně mě zajímá ta odborná veřejnost, to jsou ty recenze, ačkoliv ve třetí řadě jsou diváci. To ale neznamená, že by ten film nebyl dělaný pro diváky. Ten film je normálně komunikativní, je to i film groteskní, takže snad pro někoho i zábavný, takže není to žádná zapeklitost intelektuální.

Vladimír Kroc: Cituji z jedné kritiky na Mistry: Film se zasměje mýtům a s naprostou samozřejmostí vpustí do nejtvrdší reakci kousek nadpřirozena. Jaké mýty a jaké nadpřirozena?

Host (Marek Najbrt): Tam velkou roli hraje motiv hokeje. My samozřejmě přes ten hokej vyprávíme cosi o naší národní povaze, mentalitě. Tak v tom smyslu asi se tam hovoří o mýtech v té recenzi. Jinak to nadpřirozeno tam funguje takovým způsobem, my tam máme postavu alkoholika Bohouše, kterého hraje Honza Budař. Tomu se vzhledem k tomu, že je vždycky na pokraji toho delirického stavu, se mu zjevují hokejisti, že s nimi sdílí svoje vlastně životní prostory. Třeba s nimi sedí v kuchyni a tak dále.

Naděžda Hávová: Vy jste určitě hokejový fanoušek, fandíte také fotbalu?

Host (Marek Najbrt): Já jsem fanoušek obecně. zároveň proto také ten film jsme tímto motivem obdařili. Z toho mám zábavu, sám ze sebe. To je věc, kterou nemůže brát člověk vážně. Samozřejmě někdy ti lidé se do toho pokládají až moc a také to generuje ke xenofóbii, nacionalismus, rasismus, tyhlety hnusné věci, které k tomu sportu patří a který mně velice vadí.

Vladimír Kroc: Vraťme se ještě k filmu Mistři, který soutěží na 39. filmovém festivalu v Karlových Varech. Kritici oceňují vaší dobru ruku při volbě představitelů jednotlivých rolí. Jak jste je vybíral?

Host (Marek Najbrt): To je jedna z věcí, s kterou jsem v tom filmu spokojený. Já jsem věděl, že nechci žádný profláklý, standardní filmový hvězdy český, takže jsem hledal v divadlech, které znám, do kterých chodím, jako bylo divadlo v Brně nebo činoherní studio Ústí nad Labem, kde hrají lidé, kteří nejsou obecně známí, ale jsou to výborní herci navíc s určitým životním postojem a způsobem, který konvenuje s tím naším filmem a vlastně i s mým myšlením, takže tímhle způsobem jsem ty lidi hledal a našel.

Naděžda Hávová: Je obvyklé, že debitující režisér vsadí na začínajícího kameramana? Ve vašem případě, pokud vím, tak to byl Miroslav Holman.

Host (Marek Najbrt): My s Mílou pracujeme už od FAMU dlouhodobě. Já jsem vlastně kromě ještě jednoho kameramana Marka Tichého s nikým jiným nedělal. On je mladší o osm let, ale ten vztah je, myslím si, velmi vyšlechtěný. Třeba jsem mu byl za svědka na svatbě. My jsme už hodně vyladěni, takže já jsem neměl žádnou pochybnost. Já bych nechtěl dělat s žádným jakoby starším kameramanem ne proto, že by dělali špatně, ale prostě, myslím si, že to je nepatřičné. Stejně tak se střihačem, protože to stříhal Pavel Hrdlička, také debutant celovečerního filmu. Někdy lidé mého věku nebo debutanti, filmoví režiséři si pak berou do té střižny, kdo jako tak zvaně už to umí. To si myslím, že je zásadní chyba, já bych takhle fungovat nemohl.

Vladimír Kroc: Já bych se ještě vrátil k té spokojenosti nebo nespokojenosti s výsledkem, protože jsem si přečetl, že film splňuje vaši režijní představu skoro z devadesáti procent, to je neuvěřitelně hodně. Trváte na tom?

Host (Marek Najbrt): Trvám na tom. To je základní spokojenost, kterou mám, že mám ten dobrý pocit, že jsem vlastně uskutečnil to, co jsem si představoval. To je pro mě zásadní. Ovšem neznamená to, že bych tu věc neviděl kriticky, že bych nevěděl o určitých chybách, který ten film, ale to si myslím, že u každého díla nějakým způsobem funguje.

Naděžda Hávová: Ve třech jste 4 roky psali 10 verzí scénáře a dostali za to každý 80 tisíc korun. Uživit se u nás filmařinou, to je asi mimořádně obtížné.

Host (Marek Najbrt): Ona ta věta zní tragicky, ale zase tak tragické to není. Je to těžké, samozřejmě. Ono volnou tvorbou se život je velice obtížné. Já osobně se živím spíše komerční tvorbou. Občas dělám nějaké reklamy nebo různé věci tohohle typu. A zase není tak samo sebou ty zakázky dostávat, je to poměrně složité. Ale živit se čistě volnou tvorbou, to si myslím může dovolit jenom málokdo, i když jsou tady mezi námi takoví režiséři. Myslím, že zrovna Honza Hřebejk, že je na tom výrazně lépe, protože ty jeho filmy jsou divácky úspěšné. Tam už nějaké peníze jsou, ale obecně samozřejmě náš trh je malý a ty filmy vesměs nevydělávají.

Vladimír Kroc: Kdo z vás tří vlastně přišel s nápadem na Mistry?

Host (Marek Najbrt): To byl Robert Geisler, který si tehdy vymyslel, že napíšeme hokejovou operu, což tedy nesouvisí s tou hokejovou operou, která vznikla v Národním divadle, to je čistá shoda okolností. Postupně přes nějaké stádium scénáře divadelní hře jsme začali psát film, protože konec konců to bylo nejpřirozenější pro to téma.

Naděžda Hávová: Kritik Radovan Holub v Hospodářských novinách napsal: Najbrtovi Mistři jsou velmi národní. Obávám se však, že nikoliv mezinárodní. Souhlasíte s ním?

Host (Marek Najbrt): No tak to byla vůbec jedna z těch špatných kritik. Já nevím. Ona asi usuzuje z toho, že ten film se zabývá českou mentalitou, českými rysy. Na druhou stranu takové to zástupní prožívání přes ten sport je obecný rys světový. Já vůbec nevím. Já vím jenom to, že jsme v nějakém jednání byli s Francií, kde to právě moc nepochopili. Naopak že v Německu ta reakce byla daleko vstřícnější. Také proto, že tam jsou nějaké motivy, které se jim mohou zdát, takže já sám jsem na to zvědavý. Uvidí se. Já budu rád, když to bude fungovat mezinárodně, když ne, tak se nezblázníme.

Vladimír Kroc: Co by pro váš film znamenalo uspět na áčkovém festivalu v Karlových Varech?

Host (Marek Najbrt): No tak to by bylo samozřejmě dobrý jako pro každý film, protože to znamená, že se potom ten film lépe uplatní i v tom světě s takovouhle nálepkou. Asi by se trošičku oživila návštěvnost v České republice, ale musím říct, že jsem k našim šancím dost skeptický, protože tam je 16 filmů včetně toho našeho z celého světa a ta konkurence je obrovská. Já jsem vůbec rád, že jako debutant jsem se na takový festival dostal.

Vladimír Kroc: Sledujete tedy ty filmy, které se ještě představí v soutěži? Už máte představu, kdo tam je?

Host (Marek Najbrt): Já jsem to tak jenom někde prolítl v novinách, takže ani nejsem schopen vám to zopakovat, ale vím, že to jsou prostě, jednak tam jsou i renomovaní tvůrci, ale už jenom ten čirý fakt 15 filmů jako konkurence z celého světa, to je hodně.

Naděžda Hávová: Čím myslíte, že Mistři přesvědčili šéfku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary k tomu, aby je prosadila do soutěže?

Host (Marek Najbrt): Já se s ní neznám a ani jsem s ní o tom nemluvil, takže vlastně nevím. Jenom jsem snad někde četl, a to nevím, jestli je jakoby správná informace, že ten film chválila, ale opravdu nic k tomu říct nemohu, protože nevím.

Vladimír Kroc: Čím pro vás osobně je vůbec karlovarský festival?

Host (Marek Najbrt): Myslím si, že to je významná kulturní akce, která přispívá k renomé té republiky. Je to dobře, že ta tradice očkového festivalu, kterých je po celém světě, tuším, 11 nebo 12, což není moc, že se udržela u nás, malé republice, to je vynikající. Navíc je to výborná letní akce, kde se dá zažít spousta zábavy, takže jsem rád, že to existuje. Doufám, že ten stát to jakoby bude podporovat i nadále a že to bude nějak dál fungovat.

Vladimír Kroc: Jezdíváte pravidelně do Varů?

Host (Marek Najbrt): Já musím říct, že já jsem tam poprvé minulý rok, což je trošku s podivem, byl jsem tam asi 2 dny. Letos tam jedu už jako do soutěže, tak moc to tam neznám, ale z vyprávění to znám perfektně.

Naděžda Hávová: Co dál, co Marek Najbrt připravuje teď?

Host (Marek Najbrt): Teď se trošku snažím vydělávat peníze, protože z toho filmu jich moc nezbylo. Zároveň sháním látku na další film, protože vzhledem k tomu, že ten film poměrně jako snad se povedl, respektive nebyl to žádný průšvih, tak ty možnosti jsou otevřené, ale ono také záleží na tom, jestli budou obecně podmínky v České republice pro vznik filmu, co záleží i na politicích a tak dále. To je kauza, který sem nepatří, ale myslím, že o ní lidé leccos vědí.

Vladimír Kroc: Čekáte tedy na nápad nebo v jaké je to fázi?

Host (Marek Najbrt): Já ho spíše hledám. Jednak jako existuje i celá řada nápadů, na kterých teď začínám pracovat, začínáme pracovat. Ale ono se to musí potvrdit. Ono to, že vymyslíte nějaké téma, nějaký motiv, ještě neznamená, že pak z toho bude příběh. Já bych chtěl, aby ten film příští nebyl z vesnice, neměl v základu konstrukci jako ten náš film Mistři, a aby byl o obyčejným jakoby životě, takže ono to bude chvíli trvat, to se nedá uspěchat.

Vladimír Kroc: Já jenom připomenu, že na 39. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech vysíláme Filmžurnál, to je speciální vysílání právě o filmu a o filmařích na frekvenci 102,6 FM. Nejrůznějších osobností se ptáme na to, co se jim vybaví, když se řekne stříbrné plátno. Co se vybaví Marku Najbrtovi?

Host (Marek Najbrt): No takové to plátno, na které se promítají ty filmy v kině, ale já moc tyhle termíny neprožívám. Já vlastě nejsem ani velký kinofil, protože ten film není pro mě úplně jádro toho života. Já jsem rád, že ho dělám, je to pro mě obrovská zábava a radost. Mám jakousi vnitřní radost, mám i jakousi vnitřní potřebu ho dělat, ale vím, že na tom ta společnost prostě nestojí, takže ani to stříbrné a takové to herecký a filmařský sebeprožívání moc rád nemám.

Vladimír Kroc: Takže nejste ani alergický, jako někteří jiní režiséři, na to, když někdo vidí váš film jenom v televizi na obrazovce?

Host (Marek Najbrt): Já jsem rád, když máme co nejlepší projekci, ale vzhledem k tomu, že ten film má i takovouhle distribuci, no tak se s tím musí počítat, tomu nezbráníte. Když ten film uděláte, tak musíte být smířený s tím, že ho vrháte do jakéhosi prostoru, který má svoje pravidla, a s tím se nic dělat nedá. Já jsem v tomhle v pohodě.

Naděžda Hávová: Ještě k té distribuci. Mistry mohou vidět návštěvníci Karlových Varů. Kde film mohou vidět ti ostatní?

Host (Marek Najbrt): V téhle době se ještě drží v jednom kině v Praze a jinak tak různě cestuje po republice 20 kopií, které se jednorázově objevují v různých kinech. Bohužel o tom nemám žádný přehled. Každý musí sledovat svoje kulturní programy ve svém místě.

Vladimír Kroc: Před chvílí jste řekl, že filmový život není tím, co by bylo středem vašeho života. Čím žijete nebo čím se bavíte, čím relaxujete?

Host (Marek Najbrt): Já jsem to řekl trochu blbě. Ono to samozřejmě je jakýsi ústřední motiv mého života, jenom jsem chtěl vyjádřit, že vím, že na tom ten život nemůže člověk úplně postavit, ale musím říct, že vlastně té zábavy jiného typu já až tolik nemám, se přiznám. Že vlastně ta práce je pro mě největší zábavou, kterou mohu zažívat.

Naděžda Hávová: Prázdniny rozjíždíte na festivalu v Karlových Varech. Kde je třeba prožijete a kde je zakončíte?

Host (Marek Najbrt): Já ještě vůbec nevím, ale myslím si, že trochu projedu republiku, protože velice rád cestuji po české zemi. Také to je způsobeno tím, že nejsem moc jazykově vybavený, takže v cizině se cítím trošičku izolovaně. Já teď žádné plány nemám. Hlavně bych chtěl psát, ale to se uvidí.

Vladimír Kroc: Já bych se ještě vrátil k tomu původnímu životopisu, kdy jsme řekli, že jste před FAMU studoval fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově. Bylo vám to někdy k něčemu, že máte vlastně 2 vysoké školy?

Host (Marek Najbrt): Já jsem šel na tu žurnalistiku, protože jsem nevěřil tomu, že bych se dostal na FAMU, ačkoliv jsem chtěl na FAMU jít. Ta doba, kterou jsem tam strávil, byla dobrá, zažil jsem tam revoluci, což bylo pro mě skvělý, to bylo zářný moment mého života. Ten čas, který jsem tím získal pro nějaké dospívání, byl velice cenný právě potom, co jsem nastoupil na FAMU, protože už jsem byl přece jenom 24 let starý a už člověk se k tomu staví trochu jinak, než když tam přijde v osmnácti, takže v tomhle směru to bylo velice dobré.

Vladimír Kroc: Co člověku dá umělecká škola? Dá se něco naučit co se toho umění týče?

Host (Marek Najbrt): Jakoby nejdůležitější je zkušenost, proto umět nějak zacházet s filmovou řečí, ale ta škola poskytuje prostor, poskytuje prostor a zprostředkovává setkání s lidmi, kteří jsou pro váš další tvůrčí život důležití, ať už s těma, kteří jsou nad vámi v roli pedagoga, tak s těma spolužáky, protože právě ti moji spolupracovníci jsou z doby školy a dál s nimi dělám. Ty vztahy jsou neocenitelné. Já chápu uměleckou školu především jako prostor.

Naděžda Hávová: Tak my vám přejeme, aby toto léto, které právě začíná, bylo plné inspirace pro vás, plné nápadů. Užijete si atmosféru tady v Karlových Varech. Hodně štěstí a ještě jednou příjemné prázdniny.

Vladimír Kroc: Naším hostem byl Marek Najbrt, nashledanou.

Host (Marek Najbrt): Děkuji a na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.