Maďarsko v roce 2007

Ve zdravotnictví byly zavedeny poplatky a podobně jako tuto novinku v Praze odmítá opozice, která je považuje za protiústavní a obrátila se proto na Ústavní soud, narazila na odpor svých politických rivalů i vláda v Budapešti. Zajímavý rozdíl je ovšem v tom, že zatímco zde je proti placení za návštěvu u lékaře a za pobyt v nemocnici levice, v Maďarsku tyto platby zavedla středolevá vláda socialisty Ference Gyurcsánye. A opozicí, která dokonce iniciovala lidové hlasování o poplatcích ve zdravotnictví a placení za studium, je Fidesz bývalého premiéra Viktora Orbána, hlásícího se ke konzervativním hodnotám.

Konání referenda schválil parlament jen nedávno, těsně před Vánocemi. Stalo se tak ve stejný den, kdy byl přijat rozpočet na rok 2008, jakož i další reformní krok ve zdravotnictví - rozbití monopolu jediné státní zdravotní pojišťovny, kterou má nahradit 22 regionálních pojišťoven, do nichž navíc budou moci vstupovat soukromí investoři, byť si má stát i nadále všude udržet většinový podíl. I zde už se nechal opoziční Fidesz slyšet, že vše vrátí do původního stavu, až si jednoho dne vymění se socialisty a jejich menším liberálním partnerem opoziční a vládní role.

Premiér Gyurcsány pokračuje v uzdravování maďarských veřejných financí, které se v celé Evropské unii staly nechvalně známým příkladem špatného hospodaření, a činí tak navzdory faktu, že případné volby by dnes s Orbánovým Fideszem jednoznačně prohrál. "Stalo se to, co jsem slíbil," řekl nedávno maďarský premiér v narážce na své kontroverzní předvolební vystoupení z jara 2006, v němž mimo jiné přiznal, že vláda koalice socialistů a liberálů lhala o skutečném stavu země. Připomněl, že tenkrát hovořil také o nutnosti reforem, o potřebě změnit Maďarsko a na tom prý nyní pracuje. Po zveřejnění nahrávky s Gyurcsányovým vystoupením byla Budapešť na podzim roku 2006 svědkem dlouhé série násilných protivládních protestů, které však opozice nedokázala zúročit v parlamentu, neboť poslanci vládní koalice kabinet podrželi. To se za celý rok 2007 nezměnilo - sporadické demonstrace nedosahovaly intenzity dřívějších protestů a v závěru roku, při nedávném schvalování reformy zdravotního pojištění, se dokonce zdálo, že předseda vlády má situaci pevně pod kontrolou. Gyurcsány se nezalekl ani podzimní vlny stávek, která vyvrcholila právě v den klíčového předvánočního hlasování v parlamentu. Ovšem nemalou zásluhu na tom, že ministerský předseda získává věhlas coby reformní lídr, má nepochybně koaliční Svaz svobodných demokratů a jeho důraz na reformy.

Je to malý krok na poli lidských práv, ale velký skok na cestě ke zrovnoprávnění homosexuálů v Maďarsku. Tato slova už samozřejmě nesouvisejí s ekonomickou, ale spíše se společenskou transformací země. Vysoký státní úředník jimi uvítal prosincové schválení zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví. Tím úředníkem je Gábor Szetey, státní tajemník úřadu ministerského předsedy, který se jako první vysoce postavený veřejný činitel v Maďarsku veřejně přiznal ke své homosexuální orientaci. Stalo se tak začátkem léta. Krátce poté se v Budapešti uskutečnil průvod homosexuálů, který byl napaden pravicovými extrémisty. Jako důvod svého konání uváděli útočníci právě Szeteyův "coming out" a snahu liberálů prosadit registrované partnerství.

Další akce pravicových extrémistů měla ještě větší publicitu. O vznik polovojenské organizace Maďarská garda se zajímala hodně i zahraniční média. Obrázky ze slavnostní přísahy příslušníků gardy, kterou založila mimoparlamentní strana Jobbik, byly vizuálně velmi atraktivní. První pobouřené reakce - domácí vlády a nevládních organizací, ale také vlád sousedních zemí - neměly velký efekt. Snad jen ten, že po jistém otálení odmítl existenci gardy po vládních stranách i opoziční Fidesz. Až nedávno, po bezmála půl roce, úřady v Budapešti oznámily, že chtějí ukončit činnost Maďarské gardy. Hlavním důvodem k rozpuštění tohoto sdružení je podle Vrchního státního zastupitelství skutečnost, že gardisté svými antiromskými a antisemitskými výroky a akcemi podněcují rasovou nesnášenlivost.

Maďaři měli důvod k radosti na začátku i na konci roku. V lednu vstoupilo do Evropské unie Rumunsko a s ním i tamní bezmála dvoumilionová maďarská menšina. Na konci roku se země stala součástí schengenského prostoru, uvnitř kterého člověk nenarazí na státní hranice. Po bezmála devadesáti letech tak sice nezaniká uspořádání střední Evropy, kterému dali tvář vítězové první světové války, ale pomalu mizí hranice, které tenkrát oddělily Maďary v Maďarsku a zbylou skoro třetinu národa, která zůstala na územích sousedních států. V Evropě snad není národa, který by integraci kontinentu vítal s větší radostí. Je proto jen přirozené, že budapešťský parlament byl první v unii, který již před Vánocemi schválil teprve nedávno přijatou Lisabonskou smlouvu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .