Lukáš Bauer se na zimu připravuje na kolečkách
Stříbrný medailista z Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci Lukáš Bauer si na první sníh musí ještě počkat. Do závodního tempa se ale dostává už nyní, a to na kolečkových lyžích. Jaké jsou rozdíly mezi jízdou na lyžích po sněhu a po asfaltu?
Přijíždím do Vesce, areálu, kde se koná národní mistrovství na kolečkových lyžích. Zhruba tři čtvrtě hodiny před startem se na parkovišti objeví černý offroad a z něho vystupuje Lukáš Bauer s manželkou a svými dvěma ratolestmi.
Rodinku posílá pryč a začíná si chystat své náčiní - dva 70 cm dlouhé kovové hranolky vpředu a vzadu opatřené kolečkem s malým blatníčkem nebudí příliš důvěru v bezpečnost tohoto sportu.
"Myslím si, že je to schopné jet normálně jako v zimě, takže jsem schopný jet i tou osmdesátkou. Ale samozřejmě v zimě, pokud není leďák, padám do měkkého a tady na tom asfaltu by to bylo asi trochu méně příjemné. Ale já se snažím nepadat - když tak do kopce," říká Lukáš a pokračuje v přípravě na závod.
Když se k nám blíží další z reprezentantů, Martin Koukal, Lukáš všeho okamžitě nechá a svého kolegu poplácá po ramenou. Martinu Koukalovi se před nedávnem narodila dcera, a tak mu kamarádsky gratuluje.
Do startu závodu zbývá něco málo přes 30 minut a Lukáš vyráží na seznámení s tratí. Ve druhém kole se s ním snažím udržet krok - já nestíhám, Lukáš v pohodě komunikuje. "Je to většinou tak půl hodiny na zahřátí, což znamená neustále se pohybovat, občas rychlejší úseky. Kilometrově to může být taková desítka. A potom se udržovat do startu zahřátý," komentuje svoji přípravu na závod úspěšný reprezentant.
"Před závodem se většinou cítím dobře, teď taky. Uvidíme. Na kolečkových lyžích nejsem žádný expert. Samozřejmě se budu chtít prát o co nejlepší umístění, ale v zimě mám ambice vždycky vyšší," dodává Lukáš Bauer.
Ještě chvíli jezdí, pak si navlékne dres s číslem 44 a postaví se do startovní branky veseckého závodu. Pět, čtyři, tři, dva, jedna, teď. Lukáš vyráží na trať dvaceti kilometrů a v úvodním kole to nevypadá vůbec špatně.
"Pojď, Lukáši, pojď, pojď! Na druhé místo ztrácíš dvacet dva vteřin," povzbuzuje závodníka trenér. Jenže v pátém ze šesti kol už má reprezentační trenér Petrásek pro Lukáše poněkud horší sdělení: "Pojď, Lukáši! Deváté místo, na pátého 18 vteřin."
Lukáš nakonec dojíždí devátý. Nechávám ho trochu vydechnout a raději se nejprve na jeho výkon ptám jeho drahé polovičky. Ta má však dost práce s mladší dcerou, kterou evidentně zaujaly hůlky, které zde jeden ze závodníků odložil.
"Myslím si, že spokojený nebude. Je po soustředění a je unavený," komentuje výkon svého muže paní Bauerová. Všichni mi během závodu říkali, že s Lukášem po tomhle výsledku nebude v cíli žádná řeč. "Nadšený nejsem, ale to je, dá se říct, každoroční záležitost, a ta zima byla zatím vždycky trošku jiná, takže nechte se překvapit," uzavírá optimisticky český reprezentant.