Lovecká turistika, lovení zvěře za peníze a lovecká vášeň
Lovecká turistika, lovení zvěře za peníze a lovecká vášeň. Tak právě o tom jsme dnes hodně často mluvili. Mimo jiné vás zajímalo, jak je to s lovením zvěře u nás, jaké podmínky musí zahraniční lovci splňovat a kdo všechno může jezdit lovit zvěř do Afriky. České lesy navštěvují převážně lovci z Evropy, ale občas také ze Spojených států. Přijíždí především na společné hony na drobnou a spárkatou zvěř.
Vladimír Broukal: Záleží na tom, jak ta spárkatá zvěř potom se loví, jestli na společných honech, například černá, a nebo individuelně, například jeleni, srnci, daňci.
Jednatel Českomoravské myslivecké jednoty Vladimír Broukal popisuje, jaké podmínky musí zahraniční lovec splňovat. Musí mít hotové myslivecké zkoušky ve své zemi, mít lovecký lístek a zbrojní průkaz, pozvání z české strany od uživatele honitby a pojištění. Lovec si odveze trofej a zvěřina, tedy maso, patří uživateli honitby. Lva nebo lvici mohou v Africe ulovit jen vyvolení a musí mít také štěstí. Licencí na odstřel této šelmy je minimálně a vztahuje se na zvířata, která třeba zabila člověka a jsou tím pádem velmi nebezpečná. Ulovit si inpalu, antilopu, pakoně, zebru nebo buvolce ale není žádný problém. Majitel farmy v Jihoafrické republice a zprostředkovatel zájezdů tamtéž Jan Velík zdůrazňuje, že je veliký rozdíl mezi lovem u nás a v Africe. V Čechách musíte mít alespoň lovecký lístek a zbrojní průkaz.
Jan Velík: V Jihoafrický republice musí mít jen toho profesionálního lovce a outfitera, který mu zprostředkuje ten lov. Nemusí mít ani lovecký lístek, ani zbrojní průkaz.
Lov na Africkém kontinentu není rozhodně levná záležitost. Za antilopu dáte od 150 do 320 euro, lev vyjde až na 6500 euro. Zní to krutě, ale Jan Velík se brání.
Jan Velík: Jestliže se lidi rozhodnou někteří jet na dovolenou do Chorvatska, někteří po vlastní ose, někteří se rozhodnout je do Afriky lovit, tak je to jenom jejich rozhodnutí a já ho ctím.
V Africe ale nemusíte jen lovit. Můžete zvířata pouze sledovat a fotit si je. Ne vždy se musí střílet. A když už k tomu dojde, mělo by to být takřka posvátné. Jan Velík začínal v České republice jako myslivec.
Jan Velík: Spousta lovců a myslím si, že 99 procent lovců k tomuhle přistupuje s pomalu nábožnou úctou, že vůbec smí tomu zvířeti vzít život. Ale rozhodně ještě jsem neviděl člověka, kterej by se ukájel nad tím, že něco zabil, ale spíš jsem viděl spoustu slziček u starejch votrlejch chlapů, který potom uronili slzu nad tím zvířetem, že jim umožnil tenhle lov.
Ovšem to vše se nevylučuje s tím, že existují i takoví pseudolovci, kteří ke zvířeti absolutně žádnou úctu nemají.
Petr Stýblo: Problém je s lovci z jižní Evropy, kteří do našich zemí jezdí a nelegálně střílejí třeba drobné pěvce. Všechno, co má peří a u nás by to nikoho nenapadlo zastřelit třeba skřivana nebo vrabce nebo sýkorku, ale bohužel jsou lidé z jižní Evropy, kteří si zaplatí za to, aby takovéhle hrůzné hony mohli absolvovat.
Říká Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody. Jinak proti lovu samotnému, pokud je v souladu se zákony, ochránci přírody nic nenamítají. Bohužel se ale často stává, že lovec ony zákony porušuje. Třeba zastřelí chráněného rysa. Podobný názor mají ochránci přírody i na lovení v zahraničí.
Petr Stýblo: V případě, že ty lovci, kteří jezdí do zahraničí, tak tam loví legálně, že tam loví takové množství zvěře, takové kvality, které neohrozují ty místní populace, tak je to v pořádku. Zejména když potom ty peníze nekončí všechny v rukách majitelů pozemků, ale část z nich se vrací třeba zpátky do přírody na ochranu přírody. To myslím, že je docela užitečný systém.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
