Lodě se v Belgii výtahem vozí už více než sto let
Na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO se nedostávají jen městská centra, výstavné budovy nebo přírodní lokality. Takovou památkou se může stát i výtah nebo kanál. Samozřejmě ne ledajaký.
Kanál, který můžete obdivovat v Belgii v provincii Hainaut, sloužil jako plavební cesta pro přepravu uhlí z kdysi bohatých dolů ve Valonsku. A protože krajina je tam nerovná, stojí na kanále výtahy pro lodě z dob vrcholící průmyslové revoluce.
Dodnes fungují a jsou dokonce mimořádně ekologické. Nepohání je totiž ani elektřina, ani pára. Většinu práce obstarává sama tíha vody.
Loď odráží od přístavního mola a míří kanálem vstříc 17metrovému schodu na vodní cestě. Už neveze 300 tun uhlí jako v dobách rozkvětu jeho dobývání ve Valonsku. Od jara do podzimu jezdí na lodi turisté, aby se podívali na světový unikát – lodní výtahy z přelomu 19. a 20. století.
Nejstarší výtah vznikl už roce 1888
„Jsou to jediné výtahy, které jsou ještě v provozu a fungují na původním hydraulickém principu. Tedy jen s pomocí síly vody. Taková zařízení jsou jen čtyři na světě, a to právě u nás na Centrálním kanále,“ upozorňuje na výjimečnost technických památek Jérome Drouot z turistické centrály provincie Hainaut.
Belgické výtahy fungují stejně jako před skoro 100 lety. Ten nejstarší stál na umělé vodní cestě už v roce 1888.
„Kanál spojuje dvě velká města Mons a La Louviére. Je však také součástí propojení dvou hlavních belgických řek – Meuse a Scheldy. Na trase dlouhé přibližně 20 kilometrů překonává výškový rozdíl 90 metrů,“ vysvětluje průvodce Jean-Francois Bran, jak byly výtahy důležité pro někdejší průmyslové srdce Belgie.
Unikátní technické řešení
Kdyby se po kanále mělo jezdit jen pomocí zdymadel, muselo by jich být 33. Na jejich naplňování však nemá ani jedna ze spojovaných řek dost velkou kapacitu. Proto král požádal britského architekta Edwina Clarka, aby v Belgii postavil podobné výtahy jako v severní Anglii.
Díky jeho technickému řešení dnes k překonání kanálu stačí čtyři výtahy a šest zdymadel. To je značně úspornější. Už tehdy to navíc bylo řešení ekologické. Výtahy totiž nepohání ani pára, ani elektřina. Veškerou práci obstará voda.
„Tento výtah funguje jako velké váhy,“ říká Jean-Francois Bran poté, co jsme zastavili ve výtahu. Ten pomaličku i s lodí klesá a pak zase stoupá a my si užíváme neobvyklý pohled z výšky do krajiny.
Každá ze dvou van ve výtahu naplněná vodou váží tisíc tun. Aby jedna z nich klesla na dolní úroveň kanálu a vyzdvihla tu vedle i s lodí, přičerpá se do ní voda tak, aby hladina stoupla o 30 centimetrů.
Kanál žije díky turistům
Starý Centrální kanál s unikátními hydraulickými výtahy zapsanými mezi světové kulturní dědictví se už podle Jéroma Drouota z turistické centrály provincie Hainaut jezdí jen obdivovat.
„Konec těžby uhlí ve Valonsku neznamenal automaticky také konec kanálu jako plavební cesty. Dnes sem lidé jezdí stovky kilometrů i ze zahraničí, aby se podívali na kanál s výtahy – památkami chráněnými UNESCO. Proto prakticky každý den tento kanál znovu ožívá,“ říká.
„Právě díky turistům náš kanál stále žije,“ uzavírá.
Zvětšit mapu: dva ze čtyř historických výtahů na Centrálním kanálu u města La Louviére v Belgii
