Litevská deprese českých studentů

S trojicí českých vysokoškoláků jsem si dal sraz v jedné z vyhlášených kaváren vilniuské čtvrti Užupio, která je bezpečným přístavem umělců, bohémů a samozřejmě studentů. "Jsem tady už dva měsíce a velice se mi tu líbí. Jsem se vším spokojený, škola je naprosto v pořádku, možná lepší než u nás. Koleje, vzhledem k tomu, že mám na pokoji vlastní sprchu, tak jsem naprosto spokojený," uvedl Ivan Nechvátal, který v Brně studuje právo a právem se zabývá i ve Vilniusu.

Se smíšenými pocity se ovšem netajila Anna Strnadová, která od studijního pobytu v Litvě čekala více. Anna také studuje v Brně právo. "Škola vypadá, že je na hodně dobré úrovni, ale předměty, které jsem si zapsala - mám pocit, že se flákáme. Myslím si, že úroveň je nastavena tak, že studenti si přijeli užívat, berou to tak a nekladou příliš důraz na studium. Vlastně se nic nedozvím. Chtěla jsem se zaměřit hlavně na kriminalistiku, ale v podstatě se nedozvím skoro vůbec nic. Hodně mi chybí také kontakt s místními lidmi. Jsme hodně izolovaní od Litevců, takže do jejich života nevidíme. Vidíme jenom paneláky a to je všechno," vysvětlila.

"Docházka sice není povinná, ale přeci jsem někdy radši, když jsem tlačena, abych sama něco studovala. Mám absolutní volnost, abych si sama vybírala, co chci. Jela jsem s tím, že si budu muset vybrat téma na diplomku, a čekala jsem, že mi bude nějaký předmět inspirací, čím bych se mohla zabývat. Zatím takový pocit nemám, takže budu muset sama něco najít," svěřila se Alena Hálbotová, která v Praze studuje veřejnou a sociální politiku.

Do ciziny studenti jezdí nejen kvůli prohloubení znalostí ve vlastním oboru. Je to také unikátní příležitost poznat jinou zemi trochu hlouběji než při několikadenním zájezdu. Tito studenti se vydali do litevské provincie, do města Šiaulaj.

"Bylo vidět, že to je jiná Litva než tady. Autobusy už nebyly tak pěkné, řidič byl více typický. Řekli jsme mu, kam chceme, on na nás mávnul, kam máme jít, a pak jsme zase na něj mávali my, aby nám zastavil a vysadil nás," popsala nevšední zážitky z cestování po Litvě Alena.

"Měla jsem pocit, že to bude něco podobného jako Česká republika, ale neřekla bych, že je to úplně to samé. Přeci jenom tu nějaký rozdíl je. Je to taková východnější Evropa, není to ten nablýskaný západ. Co nás překvapilo, byl výběr v obchodech. Když jsme šli poprvé nakoupit, tak jsme byli překvapení, jaký tady mají velký výběr všeho, ať už jsme si vybírali vybavení do kuchyně. Takový výběr v České republice není. Mají tady spoustu různého designu nebo čehokoliv," doplnila Anna.

Dobrý výběr v obchodech, ale velmi kolísavou úroveň výuky potvrzuje i Bára Nejedlá, která studuje výtvarnou výchovu v provinčním Šiaulaji. A zdá se, že z toho má docela depresi.

"Úroveň je na něco nižším levelu než třeba u nás. Na edukativní fakultě je to tedy dost hrozné. Co se týče angličtiny, tak ne všichni profesoři jsou na tom dobře. A ti, kteří mají slušnou slovní zásobu, tak jim to komolí příšerný litevský přízvuk, takže je jim špatně rozumět. Také jsem se setkala s profesory, kteří nebyli spolehliví, nechodí na hodiny, nejsou připraveni, což mi osobně nevadí, raději tam také nechodím, ale když už tam teď jsem, tak chci, aby tam profesor byl a byl připravený. Šiaulaj je asi hodně nezajímavé město. Jsem tam dva měsíce a vlastně mě nic nepohánělo k tomu, abych si ho prošla celé. Je tam jedno divadlo, jedna rozpadlá galerie, pak je tam centrum pro handicapované lidi. A to je asi tak všechno," vysvětlila Bára.

S úsměvem dodala, že vlastně na pobytu v Litvě není pozitivního vůbec nic. "Člověk zase ochutná další druhy piva, které neznal," našla alespoň nějaký klad na svém studijním pobytu v této pobaltské zemi. Zájemci o studium v těchto končinách by si tedy měli především zjistit, jaká je úroveň jejich oboru na dané vysoké škole. Jinak se vrátí se znalostmi z oblastí, které tak úplně s jejich předmětem nesouvisejí.