Lidská podstata se nemění. Chci napsat i sci-fi, říká písničkářka Radůza

Radůza
Radůza

Prý je tak trochu jako Chuck Norris. Z klasických „indiánek“ totiž přečetla všechno. A na její tvorbě, do které se znovu a znovu vracejí indiánské a přírodní motivy, je to vidět. „Hodně píšu, když jedu autem. Pozoruju krajinu a všechno si hned zaznamenám do mobilu,“ popisuje v rozhovoru s Lucií Výbornou Radůza.

Nedávno vydala nové album Muž s bílým psem. A k albu tentokrát napsala i stejnojmennou povídku. Všechno dohromady má být hlavně poctou autorům táborových písní a indiánských příběhů, na albu se ale objevují i tradiční Radůzina témata, ve kterých se obrací do lidského nitra.

Jednou prací odpočívám od druhé, říká Radůza

Zpěvačka Radůza

„Smršť špatných událostí jsem vzala pozitivně s tím, že se mně nějakou dobu budou zas vyhýbat,“ říká písničkářka Radůza.

„Empatie na jednu stranu umožňuje tvorbu, na stranu druhou znemožňuje sebeobranu,“ usmívá se písničkářka. „Například píseň Kéž vrátí se z hor jsem napsala, když jsem si uvědomila, že to, že je člověk ve vyšším věku a sám, neznamená, že netouží po doteku. Je to píseň o lidech, kteří jsou sami a vědí, že to tak už bude.“

Lidská podstata se nemění

Ve své hudbě Radůza proplouvá mezi různými žánry a různými kulturami. Zatímco třeba na albu Gaia oslavovala Matku Zemi, na albu Marathon – příběh běžce dala dohromady skladby spojené tématem války a na nejnovějším Muži s bílým psem se vrátila na Divoký západ. A co chystá dál? „V současnosti mám už v hlavě dva nové projekty. Jedním z nich je sci-fi.“

Jít by přitom mělo o album spojené s knihou. „Baví mě psát knihy spojené s muzikou,“ vysvětluje. „Půjde o příběh z budoucnosti, lidská podstata se ale za dobu, co tu lidstvo je, nezměnila. Bude to příběh o hledání štěstí a svobody.“

Štěstí je podle ní emoce, která je tak vyčerpávající, že není možné, aby ji člověk zažíval dlouhodobě. „Naopak spokojenost je možná za jakýchkoliv podmínek. I když je člověk zrovna hluboce smutný. Když je smířený s tím, že nad některými věcmi nemá moc.“

Právo na štěstí neexistuje. Můžeme být rádi, že jsme se narodili v Česku a nemáme tu války ani hladomory.
Radůza

Zuzana Navarová: učitelka i kamarádka

Na tom, jak její dnešní tvorba vypadá, se prý výrazně podepsala písničkářka Zuzana Navarová, která ji pro svět objevila. Radůzu toho totiž mnoho naučila. 

„Byla ke mně dost kritická. Říkala, že neumím zpívat, neumím hrát, neumím napsat melodii, špatně intonuju a jsem nerytmická. Byla na mě méně laskavá než na ostatní, protože měla pocit, že bych na sobě mohla pracovat.“

A jak to, že to po tvrdých slovech své učitelky a kamarádky nezabalila? „Já sama svým žákům vždy říkala, že pokud chtějí zpívat, aby byli slavní, budou nešťastní. Ale pokud je to tak, že nemohou nezpívat, tak to dělat nepřestanou. Ať jim řekne kdokoliv cokoliv.“