Lidové milice ozbrojených dělníků vznikly před sedmdesáti lety na základě rozhodnutí ÚV KSČ
Před sedmdesáti lety začaly vznikat nechvalně známé Lidové milice. Ozbrojení dělníci měli v únoru 1948 dohlížet na převzetí moci komunisty. Hlavní událostí 21. února 1948 ale byla mohutná demonstrace na podporu komunistů na Staroměstském náměstí v Praze.
Krok za krokem se komunisté v únoru 1948 přibližovali k převzetí moci v Československu. Klíčem ke změně se stala demise ministrů tří nekomunistických vládních stran. Předseda vlády Klement Gottwald tlačil prezidenta Edvarda Beneše k tomu, aby jejich rezignaci přijal a na uvolněná místa jmenoval jeho kandidáty. Přesně před 70 lety - 21. února 1948 - podpořila Gottwaldovy požadavky mohutná manifestace na pražském Staroměstském náměstí.
„Soudružky a soudruzi, tak si konečně uděláme pořádek v naší republice! Tak dáme jednou, ale už navždy na pamětnou reakci a zradě!“ promlouvala k rozvášněným davům Vlasta Koušová-Petránková.
Gottwald a lid na Staroměstském náměstí
Předseda vlády Klement Gottwald v projevu z balkonu Paláce Kinských překroutil podstatu vládní krize. Mimo jiné vyzýval k vytváření akčních výborů Národní fronty. Vznikaly v závodech i organizacích a jejich úkolem bylo prosadit vůli komunistů a z veřejného života odstranit odpůrce komunistické strany.
„Občané a občanky, drazí přátelé, volám vás k bdělosti a pohotovosti, volám vás, všechny dobré Čechy a Slováky, vás všechny, k jednotě a svornosti! Tvořte akční výbory Národní fronty z demokratických a pokrokových představitelů stran a všenárodních organizací!“ hřímal Gottwald. Staroměstské náměstí se otřásalo vášnivými projevy souhlasu s myšlenkami a plány komunistů.
„Zážitky desetiletí před tím, velká hospodářská krize, kapitulace, Mnichov, okupace, osvobození sovětskou armádou – to všechno přispívalo k tomu, že si nezanedbatelná část společnosti představovala, že je potřeba začít znovu a jinak a lépe a že komunistická strana dává jakýsi návod k vybudování lepší a spravedlivější společnosti. Takhle to vnímala asi ne většina, ale ne nevýznamná část společnosti,“ říká historik Oldřich Tůma z Ústavu soudobých dějin.
Nezákonné milice
KSČ také 21. února začala s organizováním Lidových milicí, které nazývala ozbrojenou pěsti komunistické strany. Oddíly vznikaly nejprve ve velkých závodech Prahy a Bratislavy.
„V žádném případě neměly oporu v ústavě a v zákonech. Došlo na zatýkání poslanců - někteří národních socialisté nebo lidovci byli zatčeni ještě během té krize. Nedbalo se na jejich imunitu. V žádném případě to nebylo ústavní řešení konfliktu,“ připomíná historik Tůma.
Role Lidových milicí v letech 1969 a 1989
Důležitou roli sehrály Lidové milice kromě roku 1948 také v období normalizace po okupaci Československa v srpnu 1968. V Praze 20. srpna 1969 za Prašnou bránou začali milicionáři střílet z nákladního automobilu do davu a v něm zahynul osmnáctiletý František Kohout a o rok starší Vladimír Kruba. O den později bylo již 15 postřelených a na Tylově náměstí byl zraněn i čtrnáctiletý Bohumil Siřínek, který o tři dny později v nemocnici svým zraněním podlehl. V Brně bylo osm postřelených a dva mrtví. Proti demonstrantům bylo celkem nasazeno kromě jednotek Veřejné bezpečnosti, oddílů ministerstva vnitra a vojáků i na 27 tisíc příslušníků Lidových milicí. Nikdo z nich nebyl později za své činy postaven před soud.
V lednu 1989 byly Lidové milice nasazeny při rozhánění demonstrací u příležitosti výročí úmrtí Jana Palacha. Zasahovaly také při demonstracích 21. srpna 1989 a 28. října 1989. Pro udržení pořádku během studentské demonstrace 17. listopadu 1989, která odstartovala sametovou revoluci, se však s Lidovými milicemi nepočítalo. Když se demonstranti vydali na pochod do Prahy, snažil se komunistický funkcionář Miroslav Štěpán narychlo povolat některé jednotky k ochraně sídla ÚV KSČ.
Ozbrojené jednotky Lidových milicí byly z jednotlivých krajů povolány do Prahy až 21. listopadu 1989 na základě rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ z předešlého dne. V noci z 21. na 22. listopadu je však vrchní velitel Lidových milicí generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš odvolal. Přesto přicestovaly ráno 22. listopadu do Prahy asi čtyři tisíce milicionářů. Dne 21. prosince 1989 KSČ na svém mimořádném sjezdu rozhodla lidové milice rozpustit. V té době měly přibližně 80 tisíc příslušníků.
