Lidé znají Radegasta. Ale jenom kvůli pivu. O slovanských bozích vědí pramálo, říká režisérka pohádky Největší dar

Spolu s Vámi režírovala nejnovější pohádku Největší dar ještě Daria Hrubá. Jaké to je, když pohádku režírují dvě ženy?

Tak já si myslím, že když si to precizně připravíte dopředu, jde to potom hladce. My jsme to měli s Dariou rozdělené. Daria perfektně vedla plac a herce. Já jsem byla u monitoru. Společně jsme jezdili na lokace. Daria jezdila ke mně na Valašsko a domlouvali jsme se, jak budeme točit, co budeme točit, kdy a jak. A bylo to skvělé.

Valašský král Bolek Polívka hraje ve vaší pohádce roli nejvyššího boha Svarožice. Co je to za boha? A obecněji jací jsou slovanští bohové?

Svarožic je popisován jako bůh Slunce a je to syn boha Svaroga. Slovanští bohové v předkřesťanské době ovládali velkou část střední Evropy. Byly to bohyně ročních období, Oseň, Vesna, Živa a Morena. Z mužského zastoupení je to bůh Černobog, Perun, Veles, a Stribog.

Kdy přišel nápad natočit pohádku o tom, jaké by to bylo, kdyby nebyl dodržen řád vesmíru?

To vám řeknu úplně přesně. Bylo to 1. června roku 2016, kdy jsme měli premiéru mého prvního filmu Děda. A já jsem tam tehdy před celým sálem slíbila, že Valašsku věnuji ještě pohádku. A potom už se rozjela čtyřletá jízda.

Čím to je, že zrovna v Beskydech je mytologie tak svébytná, odlišná, jedinečná. Ví se o ní víc?

Silnější je to hlavně proto, že máme na Pustevnách kopii sochy Radegasta od známého sochaře Albína Poláška. Stovky tisíc lidí navštíví Pustevny, ale Radegasta mají zafixovaného spíše díky dobrému moku, ale o mytologii toho moc nevědí. Takže i proto vznikla pohádka Největší dar, aby lidé věděli, že tady ti bohové byli a že s nimi byli naši předci spjatí.

Jak to máte vy, když se z vaší terasy díváte na Radhošť? Jak vám je?

Jsem ráda, že můžu žít na Valašsku a v Beskydech a že mě Radegast ochraňuje.

Nikdy to ale nebyl bohatý kraj, lidé tam museli být skromní. Zůstává ta skromnost v lidech dál?

Já si myslím, že zůstává, ano, ano. Myslím si, že lidé na Valašsku jsou skromní, vděční a přátelští. Mají srdce na pravém místě a myslím si, že to srdce jsme dali také do té pohádky.

Čtěte také

František Segrado vydává debutové album v 60 letech. Nikdy nezpívám stejně, tvrdí

Roli Radegasta měl původně ztvárnit František Segrado...

Franta ale bohužel během natáčení onemocněl a po natáčení zemřel. Velmi rychle jsme se museli rozhodnout, koho do jeho role přeobsadíme. A Franta tehdy říkal: Já vám to nedovolím, já to chci hrát. Jenže my jsme potřebovali, aby Radegast chodil a podal nějaký výkon, což Franta potom uznal. Už by to nezvládl. Takže jsme mu nabídli Pavla Nového, kterého měl strašně rád, a Pavel naopak měl moc rád Frantu. A na to Franta přistoupil.

Vy jste v několika rozhovorech řekla, že Frantovi vděčíte za mnohé. Co vás naučil? Kdo jste díky němu?

Franta mě naučil pokoře. Projekty, které jsem měla možnost dělat, jsem dělala i díky němu, protože mě seznámil s mnoha lidmi a chodil se mnou za sponzory. Franta byl takový bohém, skvělý člověk.

Natočíte o něm dokument?

Chci. Určitě, chci. Už mám dokonce napsaný námět, ve kterém je kus Valašska i kus Frantovi cesty, jak zpíval v Národním divadle s panem Horáčkem. Vlastně jeho celoživotní cesta.

Jaké tradice jsou dodnes na Valašsku živé? Co je pro Martu Gerlíkovou největší dar? Jaké kouzlo v sobě ukrývá pohádka? A co ji naučila Jarmila Šuláková? Poslechněte si celý rozhovor.