Libanon dál čelí izraelským útokům. „Izraelci ničí všechno s odůvodněním, že je tam Hizballáh“

Bejrút o víkendu zasáhly další izraelské střely. Na místě jsou desítky mrtvých a raněných. Do metropole Libanonu se přitom v uplynulých týdnech uchýlilo už přes milion vnitřních uprchlíků. V centru metropole přebývají tisíce lidí, kteří utekli před bombardováním jihu Libanonu a jižních předměstí Bejrútu. Jejich vesnice a domy už srovnala izraelská armáda se zemí a v zemi narůstá zoufalství. Přestože mají dočasnou střechu nad hlavou, perspektiva návratu se jim vytrácí.

Někteří uprchlíci si v Bejrútu našli podnájmy, jiní nouzové ubytování ve školách, dalším poskytli přístřeší příbuzní a známí. Jednou z těch, kdo pomáhají, je i Ousmat Faúrová.

Patří k mladší generaci módních návrhářů, kterými je Bejrút proslavený. „Otevřela jsem si módní salón před sedmi lety. Mezitím přišly libanonské protesty, covidová pandemie, výbuch v bejrútském přístavu. Musela jsem několikrát zavřít,“ popisuje.

Izraelci se fotí u toho, když demolují, strhávají domy buldozerem, a ještě se tím chlubí na sociálních sítích.

Módní salon Ousmat Faúrové se zaměřuje hlavně na svatební šaty

I přes libanonské rány je Ousmat ve svém byznysu úspěšná. „Teď zakázky zastavila válka. Specializuju se na svatební šaty a lidé se za války neberou. Aspoň mám čas připravit novou kolekci,“ nevzdává se.

Ousmat je původem ze šíitské vesnice Húla na jihu Libanonu těsně u izraelských hranic. V Bejrútu žije už dlouho, teď se ale musí postarat o celé příbuzenstvo, které z Húly muselo prchnout. Rodičům zařídila podnájem, tety v důchodu ale bydlí přímo v salónu.

Spálená země

„Opustili jsme Húlu všichni najednou. Začalo ostřelování centra vesnice, umírali tam lidé, tak jsme všichni šli. Je to víc než rok. Válka začala loni v říjnu,“ říká Saníja Faúrová. Se svou sestrou teď přebývá v módním salónu, který patří jejich neteři. Saníjin dům v Húle už je srovnaný se zemí.

Čtěte také

„Viděla jsem to na fotkách, které Izraelci dávají na Facebook. Fotí se u toho, když demolují, strhávají domy buldozerem, a ještě se tím chlubí na sociálních sítích. Kupujeme si i letecké snímky, na nich je vidět, co se s našimi domy stalo,“ vypráví.

Sestry Saníja a Saríja mají v salónu menší místnost na spaní, je tu i kuchyň a sociální zařízení. Snaží se trochu naučit šití, aby mohly Ousmat pomáhat a netrápily se jen myšlenkami na nedávné události.

Ousmat osud svých dvou tet prožívá, sama v jejich vesnici vyrůstala. „Měli jsme tam olivový sad – olivovníky staré 800 let, byl to rodinný poklad. Všechno je teď spálené. Byly to divoké olivy – říkají, že je to odrůda z Ježíšovy doby. Dělá se z nich velmi hustý olej,“ vzpomíná.

Ousmat ukazuje satelitní snímky své rodné vesnice, kterou zničili izraelští vojáci

„Je mi to strašně líto. Dům, ten postavíte znovu, ale stromy, stromy jsou mnohem cennější. Ty tak rychle znovu nevyrostou.“

Život v troskách

Druhá Ousmatina teta Saríja Faúrová říká, že ve vesnici byli skoro všichni komunisté, a tedy spíše odpůrci Hizballáhu. Přesto obec izraelští vojáci srovnali se zemi.

„V Húle bylo jen několik stoupenců Hizballáhu, většina lidí s nimi nebyla. Ale Izraelci ničí všechno s odůvodněním, že je tam Hizballáh. A to není pravda, to je izraelská lež, aby po sobě mohli nechat spálenou zem,“ zlobí se.

Asi nejnáročnější je pro sestry Faúrovy myslet na budoucnost. Jedné je šedesát a druhé čytřiašedesát let. „Už nebudeme mít sílu všechno stavět znovu. Strávily jsme na tom se sestrou celý život, teď tam není nic. Nejsou cesty, není infrastruktura, není škola, všechno je srovnané se zemí. Jak bychom se tam vraceli? Není tam voda ani elektřina,“ říká Saríja.

Zbořené domy hned u nemocnice

Podle Saníji dovádějí podobné úvahy mnohé uprchlíky z jihu k zoufalství. „My jsme sice v pořádku, ale mentálně ne. Pořád o tom přemýšlíme a je to hrozné. Jedna paní, když se dozvěděla, že její dům srovnali se zemí, tak ji to zabilo. A hodně lidí mluví o sebevraždě,“ dodává uprchlice.

Saníja a Saríja Faúrovy měly štěstí, že jejich neteř v Bejrútu úspěšně podniká a měla tak pro ně střechu nad hlavou. Přesto ale působí a mluví velmi utrápeně.

Spustit audio

Související