Lesní plody, houby, lososi nebo sobí a losí maso. Trh v Helsinkách ty české připomíná jen vzdáleně
Podobné trhy, jako jsou v Česku stále populární farmářské trhy, mají i ve Skandinávii. Ovšem výběr je tam docela jiný než u nás. Ve Finsku právě vrcholí sezóna sběru brusinek a dalších lesních bobulí, a tak trh u přístavu ve finských Helsinkách doslova hýří barvami a chutěmi.
Při příchodu na Kaupattori, což v překladu znamená náměstí s trhem, návštěvníky vítá chudý harmonikář. A i když jeho hudba není zrovna „nejfinštějští“, krásně dokresluje atmosféru tržiště na kraji helsinského přístavu. Kromě malé rybářské loďky vněm kotví i obří trajekty, které pojmou celé kamiony.
Finské lesní plody by Čechům vyrazily dech
Už z dálky musí každého zaujmout stánky doslova obsypané barevnými lesními plody. Borůvky se prodávají i v Česku, s finskou verzí se to ale nedá srovnat. Ještě nikdy jsem neviděl bobule v takovém množství a v tolika barvách jako tady.
„Specializujeme se na prodej květin, plodů a hub. Skoro všechno, co tu máme, je z Finska. Odhaduji tak 90 procent,“ říká mi místní prodejce a představuje jednotlivé druhy ve finštině, pro nás jen těžko vyslovitelné.
Lesní plody a houby ale nejsou zdaleka jediné lahůdky, které návštěvníka trhu zaujmou. Jen o kousek dál stojí gril, který obsluhují dvě usměvavé slečny. Line se z něj neuvěřitelná vůně.
Je libo losa nebo soba na grilu?
„Tady máme lososa, to je u nás nejoblíbenější jídlo. A pak tyhle malé rybičky, které se ve Finsku jedí tradičně hlavně v létě,“ vysvětlují dívky u grilu. „Ke každému jídlu přidáváme brambory. A vidíte tu taky kuličky ze sobího masa, sobí klobásu a taky klobásu z losa.“
Mají tu ale i klasický vepřový bratwurst. V nabídce bývá prý také trhané losí maso, ale dnes zatím není, bude až později.
Z široké nabídky jsem se rozhodl vyzkoušet malé, dokřupava opečené rybičky s opečenými bramborami. A chutnají opravdu velmi dobře.
Ani kousek soba nazmar
Soby ale nenajdeme jenom na talíři. Stánek Juliuse už z dálky láká zákazníky velikými sobími kůžemi. Místní je nejčastěji používají jako koberce nebo potahy na sedačky. „Ti, kdo žijí v chatách, si je někdy věší na zeď, jako to vidíte tady,“ ukazuje mi prodejce.
Když někdo soba zabije, musí sníst všechno maso, použít kožešinu, z kostí a parohů děláme nože a další náčiní.
„Stejně to děláme už od doby železné. Všechny soby zabíjíme pro maso a pak z nich děláme další produkty. Je to zákon, který je velmi striktní. Musí se použít celé zvíře.“
A každý takový kus dokážou tady ve Finsku i náležitě zpeněžit. Například jednu kůži běžné barvy prodává Julius za 150 eur. Ty méně obvyklé jsou dražší.
„Třeba tahle bílá je z albína. Míváme jich asi jen 20 za rok a zrovna teď jsme jediný obchod v Helsinkách, který je prodává,“ chlubí se prodejce a ani mě moc nemusí nutit do koupě nádherného otvíráku z losího parohu.
